Když věřím, že mi dává věčný život, nemohu snižovat před druhými Jeho význam, zapřít Ho. Protože vím, že když se od něho odvrátím, zároveň ztratím svou věčnost: „Kdo mě zapře před lidmi, bude zapřen před Božími anděly“.
V naší slabosti potřebujeme pomoc, abychom se Ježíše, víry v Něho, nevzdali. Tuto jedinou pomoc při vytrvání ve víře v Ježíše dává Duch svatý. Svatý Pavel učí, že bez pomoci Ducha svatého nejsme schopni vyznat, že Ježíš je Pán a Spasitel.
Abychom to lépe pochopili, uvádím následující obraz. Vyznání víry v Ježíše jako svého Pána a Spasitele je podobné, jako kdybychom usedli do auta. Aby auto mohlo jet, musíme nastartovat motor. Motorem v našem křesťanském životě je přítomnost Ducha svatého. Za prvé, musíme o tomto úkolu Ducha svatého vědět a za druhé musíme tento motor nastartovat. Zažehnutím motoru je pokorná prosba k Duchu svatému, aby nás vedl. Je to rozhodnutí úplně se svěřit do jeho péče. O tomto úkolu Ducha svatého mluví poslední věta dnešního evangelia, že nemáme mít o nic starost, neboť ve chvíli potřeby nás Duch svatý poučí, pomůže nám.
Když si neuvědomujeme potřebu pomoci Ducha svatého a zvláště, když zlehčujeme, bagatelizujeme Jeho osobu a Jeho přítomnost v nás, když se mu vysmíváme, stává se to tragické pro náš křesťanský život. Zlehčování a snižování významu Ducha svatého nás odřezává od potřebné pomoci a tím znemožňuje, abychom se stali křesťany, abychom dosáhli věčného života.
Evangelium říká, že rouhání proti Duchu svatému nám nebude odpuštěno, protože všechno, co nás vede k Bohu, se koná z moci Ducha svatého.