Evangelium před dvěma týdny mluvilo o žádosti těla v rámci manželské problematiky. Ježíš připomněl Boží plán pro muže a ženu, že mají být jedním tělem až do smrti. Tento vztah je stálý, nerozlučitelný, přestože Židé měli rozlukový list, to znamená, že vytvořili možnost rozvodu manželství. Ježíš to jasně odmítl.
Evangelium poslední neděle hovořilo o žádosti očí, to je bohatství, vlastnictví, které člověk na této zemi nabývá. Ježíš ukázal, že člověk se nemůže spojovat neoddělitelně s ničím, co svět považuje za hodnotu. Ani hmotné statky, nebo naše schopnosti a úspěchy, či mezilidské vztahy nám nepomohou dosáhnout věčnosti, člověka naopak od věčnosti vzdalují.
Dnešní evangelium mluví o egoistickém způsobu života. Učedníci žádají Ježíše, aby jim ve své budoucí slávě přidělil významné postavení, chtěli zasednout jeden po jeho levici, druhý po jeho pravici. Toužili po vyjímečném uznání, mimořádné důstojnosti, po jaké touží lidé tohoto světa. Jsme významní pouze tehdy, když obsazujeme přední příčky, máme vyšší postavení v hierarchii moci ať státní, společenské, vědecké nebo také náboženské. Kdo sedí v čele, je důležitý.
V dnešním evangeliu Ježíš boří další falešný obraz, který formuje náš život na zemi. Na věčnosti to bude jinak. Bůh ustanovil jiné zásady a vzorce chování, které budou určovat důležitost a velikost dané osoby. Náš život na zemi má sloužit k tomu, abychom se tomu naučili.
Ježíš odhaluje nové principy vztahů, které platí v nebi. Šokoval slovy: význam osoby závisí na hloubce pokory, ochotě sloužit jiným, na velikosti sebeobětování ve službě druhým.
Ježíš ve svém evangeliu mluví o úplně jiném světě, jiném způsobu života, jiném měřítku hodnot, než jak je známe ze světa: Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny.
Manželé by se měli navzájem ptát: co ještě mohu pro tebe udělat, jak ti mohu udělat větší radost? Měli bychom se ptát, jak vzhledem ke svým hmotným statkům, svým schopnostem, dovednostem, možnostem, můžeme pomoci těm, kteří mají problémy, jsou v nouzi? Jak tím, co máme, můžeme co nejúčinněji pomáhat? A pokud zaujímáme významné postavení v sociálním, politickém, profesním nebo náboženském prostředí, měli bychom se starat o to, aby nikdo nebyl poškozen, využíván, nečestně odměněn a podobně.
Nasloucháme evangeliu proto, abychom napravili své jednání, následovali. Ježíše. Křesťanství nás učí novému pohledu na život, kde staré hodnoty nahrazujeme novými, které nabízí Ježíš. Bohužel se falešně traduje, že v křesťanství stáčí jen zbožně naslouchat mši svaté, každý den odříkat svoji ranní modlitbu, nějaké drobné mince hodit do košíčku, a čas od času si něco odepřít. Ale toto nás Ježíš neučí.
Změn se bojíme a nechceme se vzdát našich zvyků. Nechceme slyšet, že naše jednání není v pořádku. Ale v křesťanství jde právě o obrácení, tedy o změnu a o nápravu špatného chování. Pokušení nás ovlivňují a měli bychom se jim vědomě preventivně vyhýbat. Jako křesťané máme napodobovat Ježíšovo jednání. Znamená to, že jsme nepřišli na tento svět proto, aby nám jiní sloužili, abychom druhé využívali pro svou osobní zábavu, potěšení, nebo osobní obohacení.
Snaha o překonání našeho sobectví je jedním ze základních aspektů křesťanského života. Je to nadlidský úkol. Ale s pomocí Boží milosti je možné ho vždy dosáhnout.
Problém manželské věrnosti preventivně řeší společná modlitba. Manželé si budou věrni pouze tehdy, když budou každý den společně prosit Boha o pomoc. Pro získání správného vztahu k hmotným statkům a ke všemu dalšímu svému vlastnictví Ježíš radí, abychom pochopili, že on sám je největší hodnotou, setkávali se s ním v modlitbě a věrně ho následovali. Lékem proti zneužití svého postavení, své pozice, své moci, je služba podepřená modlitbou a rozjímání Božího slova. Kontemplujme Ježíše, který při poslední večeři pokleká před apoštoly a myje jim nohy. Máme v Ježíši velekněze, to znamená přímluvce, který zná naše slabosti. V prvním čtení Izaiáš prorokoval o Ježíši: Hospodinu se zalíbilo zdrtit svého Služebníka utrpením. Vždyť on sám byl vyzkoušen ve všem možném jako my. A to všechno prožil proto, aby nám dnes byl pomocí v každé potřebě, v každém našem lidském selhání. V druhém čtení jsme povzbuzováni, abychom s důvěrou přistupovali k trůnu milosti, dosáhli milosrdenství a nalezli pomoc, kdykoli budeme potřebovat.