Lk 13, 1 - 9
Dnešní evangelium popisuje, jak k Ježíši přišli nějací lidé a vyprávěli o tragické události, ke které došlo v Jeruzalémském chrámě. Zde římští vojáci zavraždili skupinu poutníků z Galileje, a zároveň znesvětili jejich těla smícháním jejich krve s krví obětních zvířat. Došlo nejen k vraždě nemalé skupiny lidí, ale především v náboženské dimenzi byli tito lidé zbaveni jistoty spásy. Ježíš vypráví o další tragické události: zřícení věže v Siloe, která usmrtila osmnáct lidí. Opět nejen tragédie smrti, ale smrti náhlé, kde člověk jde k Bohu nepřipravený.
Ježíš tyto události komentuje následovně: „říkám vám, když se neobrátíte, všichni podobně zahynete“. Otázky, které si lidé položili v souvislosti s těmito tragickými událostmi, se týkaly hlavně problému spásy. Ptali se: Jsou tito lidé, postiženi tragickými událostmi, odmítnuti Bohem a zbaveni spásy? V této souvislosti Ježíš mluví o odpovědnosti každého za svou spásu. Každý sám za sebe zodpovídá za to, zda žije správně podle Boží vůle. Nepřísluší nám rozhodovat o spáse druhých, rozhodujeme jen o své spáse.
Do našeho života na Zemi neustále zasahují různé obtíže a tragické události. Často přicházejí náhle a jsme jimi zaskočeni. V těchto okamžicích ztrácíme spojení s Bohem a jistotu své spásy. Jsme podobni fíkovníku, který nenese ovoce.
Hlavním plodem na stromě mého života má být víra ve spásu, kterou nám dává Ježíš. Sami nejsme schopni konat dobré skutky, které nám zajistí věčný život. Potřebujeme žít s Ježíšem.
Procházíme různými obtížnými situacemi, musíme přijmout těžké výzvy, snášet mnoho utrpení, přitom můžeme žít v pokoji, radostně a dojít k vítězství. A to jen tehdy, když se bezvýhradně svěříme Ježíši, když se jím dáme vést, když Ježíš bude hlavou, která řídí náš život. Upřímná slova: „Ježíši důvěřuji ti“ dávají našemu životu pokoj.