A šťastným je tehdy, když je chudý v duchu, když se trápí zlem, které se děje ve světě, který je tichý, který není sebestředný, který chce být spravedlivý, milosrdný, v jehož srdci není žádná záludnost, nechce druhému ublížit, ale naopak přináší pokoj.
Tato slova nás asi nepovzbuzují a nemotivují, abychom se snažili jednat v tomto duchu. Myslíme si, že být člověkem tichým a mírným, který truchlí nad zlem, který je spravedlivý, znamená být slabochem, který se v životě ztratil. Normálně je člověk v životě úspěšný, když je tvrdý, náročný vůči sobě, když se bezohledně zaměřuje na svůj cíl, nepoddává se sebelítosti a podobně. Ale na druhé straně těžko snášíme člověka, který je takovým tvrďákem.
Chceme, aby k nám druzí byli laskaví, mírní, odpouštějící, empatičtí, vstřícní a soucitní. Od druhých požadujeme postoj, který odpovídá duchu osmi blahoslavenství, ale sami se snažíme jednat opačně.
Dnešní slavnost hovoří o svatosti, připomíná nám, že jsme povoláni ke svatosti, že je to cíl našeho života. Pokud chceme být spaseni, je to možné jen tehdy, když se staneme svatými. Být člověkem svatým neznamená být člověkem podivným a zfanatizovaným, který umí jen krásně sepnout ruce k modlitbě. Svatost je přijetí života v duchu blahoslavenství. Není to očekávání, že ten druhý bude dobrý, ale jednoznačná touha, abych byl dobrý já.
Svatost, znovu opakuji, není náboženský fanatismus, ale práce na svém duchovním růstu ve spolupráci s Boží milostí. Být svatým znamená být pro druhé bližním, lidským. To znamená chovat se k druhým citlivě a pravdivě a neubližovat jim.
Když si zvolím svatost, je to správný postoj k sobě, ale musím ho uvést do svého života. Jak to mám udělat?
V prvním čtení z knihy zjevení čteme tato slova: „To jsou ti, kdo přicházejí z velikého soužení a roucho si doběla vyprali v Beránkově krvi.“ Beránek je Kristus.
Chceš – li být svatým, to znamená lidským, nezvládneš to jinak, než skrze Ježíše Krista. Musíš osobně poznat Ježíše Krista a nechat se uzdravit jeho milostí. Ve druhém čtení sv. Jan říká velmi jasně: „Každý, kdo skládá tuto naději v něho, posvěcuje se, jako on je svatý“. Být svatý znamená být oddělený od všeho, co je v rozporu s následováním Ježíše. Křesťanství není nic jiného než pomáhat si vzájemně v poznávání Ježíše Krista a prohlubování víry v něj a tak porosteme ve svatosti.