Bůh nepřišel ke spravedlivým, ale k hříšníkům, protože mezi námi není ani jediný člověk, který je spravedlivý. Všichni jsme zhřešili a tím se zřekli Boží slávy. Pokud to nevíme a řadíme se mezi spravedlivé, protože neděláme těžké hříchy a odsuzujeme lidi, kteří v našich očích těžce hřeší, lžeme sami sobě.
Jestliže jsem byl Bohem nalezen a přiveden do Jeho srdce, nemohu tuto milost odpírat druhým. Pokud někomu bráním v přístupu k Boží milosti, stávám se kamenem úrazu, a tak se odřezávám od Boha. Pokud chci žít s Bohem, musím následovat Ježíše a mé srdce se bude podobat Božímu srdci.
Podobenství o ztracené ovci ukazuje odhodlání Boha, který ze všech sil hledá své ztracené děti. Každá lidská bytost je Božím dítětem. Myslím si, že děláme Božímu srdci největší bolest tehdy, když se mezi sebou nenávidíme, když bráníme druhým v přijetí Boží lásky, když závidíme druhým přízeň Boha.
Myslíme si, že když se pohoršujeme nad hříchem druhých, poukazujeme na jejich viny, jsme lepší. Ocenění v Božích očích dojdeme naopak tehdy, když bloudící a provinilé k Bohu přivádíme.
Měli bychom se radovat z obrácení i těch největších hříšníků a nepřát jim přísné tresty za jejich špatné jednání. Buďme milosrdní. Právě člověk zapletený do zla potřebuje někoho, kdo ho vyprostí, vezme na svá ramena a přinese do Boží náruče. Měli bychom radostně oslavovat návrat zbloudilých k Bohu.