Lk 17, 20 – 25
V dnešním evangeliu se farizeové ptají Ježíše na příchod Božího království. V židovské tradici bylo Boží království spojené s určitým teritoriem a s určitým národem, kterému Bůh vládne. Ježíš odpověděl, že se Boží království nepodobá našim mocenským strukturám . Boží vláda neodráží nic z pozemských struktur vládnutí zde na zemi.
Vládcové tohoto světa nás neustále klamou, aby nás mohli zneužívat pro své sobecké cíle a často nás i ničí. Naproti tomu Bůh nás vede ke štěstí a na konci pozemského života nám dává život věčný.
Ježíš dále řekl, že Boží království je již mezi nimi a nepřímo ukázal na sebe, když mluvil o Synu člověka.
Z toho plyne, že Boží království je tam, kde je přítomen Ježíš Kristus, kde člověk vyzná, že Ježíš Nazaretský je jeho osobní Pán a Spasitel. Boží království očima nemůžeme vidět. Místem Božího kralování je lidské srdce, které se podřídilo Ježíšově vládě, kde je Ježíšovo Evangelium základem pro život člověka. Bohužel, my lidé nemáme dobrý vhled do srdcí bližních, moc nevíme a snadno se můžeme mýlit.
Ježíš nás dnes v evangeliu varuje, abychom byli prozíraví při hodnocení náboženských postojů. Abychom nepřijímali vše, co lidé a zvlášť někteří liberální pastýři církve říkají a za evangelium vydávají: „Budou vám říkat: Hle, Boží království je zde!, Hle, je tady! Neodcházejte a neběhejte za nimi! Boží království je mezi námi, protože Ježíš Kristus je přítomen ve svátostech církve. Prostřednictvím vědomého přijímání svátostí Boží království vstupuje do našich životů a žije v nás.
Aby nás Bůh mohl zahrnout svou láskyplnou péčí, musíme poctivě vyznávat, že Ježíš Kristus je náš osobní Pán a Spasitel, že skutečně toužíme vidět Syna člověka v poslední den, vidět ho tváří v tvář. Pak s ním budeme kralovat navěky.