Lk 18, 1 – 8
V evangeliu nám Ježíš připomíná pravdu o Boží dobrotě. Jestliže my, lidé, kteří jsme k sobě navzájem často velmi zlí, bolestivě si ubližujeme, umíme být také dobří, umíme si navzájem pomáhat, mnohem více dobrý je Bůh: „A Bůh by se nezastal svých vyvolených, kteří k němu volají ve dne v noci, a nechal by je dlouho čekat?“ Ježíš nám dal příslib: „říkám vám, že se jich rychle zastane!“
Bůh se neraduje z našich bolestí, trápení a bezradností. Ale my to Bohu často přičítáme. Říkáme, že nás trestá, že nám posílá stále nějaké kříže.
Nejsou naše výčitky Bohu výsledkem naší neschopnosti modlit se? Ježíš v podobenství o nespravedlivém soudci ukazuje na nutnost vytrvalé modlitby: „Je třeba stále se modlit a neochabovat“.
Ježíš dále vysvětluje, že naše modlitba k Bohu bez víry nic neznamená. Modlitba musí být založena na víře: „Ale nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde?“
Pouze modlitba plná víry je účinná, protože jen tak nás otevírá k přijetí Boží pomoci, Boží milosti. Člověk bez víry se nemůže líbit Bohu. Poněvadž víra je klíčem, který otevírá dveře našeho života, aby nás Bůh mohl navštívit, aby nám mohl pomoci. A nejde o nějakou víru v něco, ale o víru, která je jasným přesvědčením srdce, že Bůh je dobrý, že v něm není žádné zlo.
Aby Bůh mohl člověku pomoci, člověk musí přichystat místo pro toto setkání, tím je modlitba proniknutá vírou v neomezenou Boží dobrotu.
Modlitbu můžeme přirovnat k letišti a Boží milost k letadlu. Bůh je vždy velmi štědrý, proto letadlo musí byt velmi veliké. A pak, aby letadlo mohlo přistát, potřebuje dostatečně dlouhou přistávací dráhu.
Pokud mám problém s takzvanou nevyslyšenou modlitbou, měl bych se zeptat sám sebe, zda se modlím, kolik minut modlitbě věnuji a jaká je kvalita mé modlitby.