Lk 19, 41 – 44
Situace Jeruzaléma, který stojí před tragickou budoucností a nevěnuje tomu pozornost, je také obrazem našeho života. My si také velmi často nevšímáme zásadních problémů, které nás ohrožují. Nechceme si přiznat, že si svým bezmyšlenkovitým, sobeckým, domýšlivým nebo hříšným jednáním připravujeme utrpení a věčnou záhubu.
Náš život na zemi je stále něčím ohrožován. Nejsme zde v bezpečí, potřebujeme někoho, kdo nám nabídne skutečnou pomoc a pomůže nám každé nebezpečí zvládnout.
O Jeruzalému Ježíš řekl, že ho stihnou tragické události, protože nepoznal čas, kdy mu Bůh nabízel svou přízeň. Ježíš ukazuje, že nejsme ponecháni napospas zlu, ani hřích nás neuvrhne do bezvýchodné situace. Bůh má moc odvrátit každé zlo, vysvobodit z každého zotročení, uzdravit z každé nemoci. Bůh řeší i lidský neřešitelné situace, ale potřebuje, abychom se s ním přátelili.
Když se necháme ovládat pýchou, když si řekneme, že Boha nepotřebujeme, že pro nás Bůh není důležitý, nebo že Bůh není, zavíráme dveře Boží pomoci. Když se rozhodneme sami čelit životním problémům a řešit je po svém, otevíráme dveře svého život a života svých blízkých, za které neseme odpovědnost, neomezenému působení zla. A zlo je vždy bystřejší, inteligentnější a schopnější a chce nás za každou cenu zničit. Zlo nás nenávidí a nenechá v nás kámen na kameni.
Každý útok zla můžeme odrazit jen s pomocí Boží milosti. A milost je dostupná jen Božím přátelům. Bůh je nekonečně trpělivý, proto velmi dlouho nabízí svou přízeň. Ale čas, kdy Bůh tluče na dveře našeho srdce, je omezený. Zlo na nás útočí od narození až do smrti. Hledá každou příležitost vetřít se do naší přízně. Když se nespřátelíme s Bohem, zlo nás ovládne a staneme se jeho obětí.
Bůh se neurazí, nedá se odradit naší nafoukaností, ale nemůže nás zachránit, když ho odmítneme.
Musíme pochopit, že jen Bůh nás dovede k pokoji, že jen on nám zajistí bezpečí a činí nás šťastnými, protože jen on může zlo skutečně odstranit, dát sílu k překonání každé životní vichřice, a tak zachránit naše pozemské domovy před zhroucením.
Život svaté Rity potvrzuje tuto úžasnou pravdu, že Bůh chce skutečně pečovat o náš pozemský život, abychom vítězně překonali všechny útoky zla, všechny tragické události. Není to tak, že se útokům zla vyhneme, že nebudeme muset prožívat různá utrpení. Svatá Rita také neměla lehký život. Můžeme klidně říci, že neustále čelila velkým protivenstvím a problémům, ale protože našla v Bohu sílu a pomoc všechno těžké ve svém životě zvládnout, vítězně prošla každým utrpením, které na ni dolehlo.
Svatá Rita byla ženou hluboké víry v Boží prozřetelnost, důvěřovala Boží péči o svůj život a také o život svých blízkých, přestože její život neprobíhal, jak by si sama přála. Přesto Rita neztratila vnitřní přesvědčení, že všechno, co prožívá, má smysl, a je to v Božích rukách. Věděla, že i to, co je těžké a lidsky beznadějné, každé utrpení odevzdané Bohu, přináší požehnání.
Můžeme zůstat v našem utrpení, v našich bolestech a zklamáních sami. Máme také jinou možnost, svěřit se do Boží prozřetelnosti, uvěřit v Boží péči o nás, a s pokojem v srdci vytrvale čekat na Boží řešení. Svatá Rita to uměla a chce nás to také naučit. Prosme svatou Ritu, aby nám pomohla poznat Boha, který nám nabízí svou přízeň. Není to jednoduché, proto máme ve svaté Ritě průvodkyni. Ať je růže, kterou položíme u oltáře svaté Rity, znamením naší upřímné prosby o pomoc na cestě k Bohu.