1. neděle adventní 2018, cyklus C

Jer 33, 14 – 16; 1. Sol 3, 12 – 4, 2; Lk 21, 25 – 28. 34 - 36
Dnešní nedělí - 1. adventní, začíná nový liturgický rok. Úkolem adventu je připravit nás, věřící, na správné prožití Vánoc. Na začátku nového liturgického roku text evangelia nezmiňuje události narození Božího Syna z Panny Marie, ale mluví o událostech konce času, událostech plných hrůzy a katastrof. Takže na jedné straně začínáme dobu, která nás připravuje na radostné prožití Ježíšova narození, na druhé straně slyšíme slova, která předpovídají tragický konec světa a života na zemi.


Abychom pochopili tento rozpor, který se objevuje v tématech dnešní neděle, nabízím následující vysvětlení: s realitou fyzického světa je to podobné, jako s lidským tělem. Stejně jako lidské tělo, také struktura materiálního světa stárne. Nejen na konci lidského života, ale také na konci existence světa je smrt, což je úplný zánik. Hřích, který člověk udělal na začátku své existence ještě v ráji, a který každý člověk znovu a znovu opakuje, přivádí stále do reality našeho života a existence světa smrt. Vůči této tragédii ničení lidského života, zničení existence světa, jsme bezmocní. Nejsme schopni zastavit tuto destrukci, která prostupuje fyzickou realitu celého světa. Neexistuje lidský způsob, jak odstranit tento smrtelný virus. Tak jako každý jednotlivý lidský život nevyhnutelně končí smrtí, podobně jsoucnost světa, jeho existence se také pohybuje směrem ke svému konci. A stejně jako v lidském životě různá onemocnění a choroby jsou předzvěstí smrti, tak různé katastrofy na světě ukazují na jeho konec. Čím více člověk pečuje o své vlastní zdraví, je obvykle zdravější, může si život o něco prodloužit, stejné je to s tzv. zdravím světa.
Hlavní poškozování svého osobního zdraví a také zdraví světa se odehrává na úrovni duchovního a morálního života. Hřích člověka začal a pokračuje k úplnému zničení života. Zlo začíná rozhodnutím, které jde proti Božímu řádu. Lidské jednání je důsledkem, ovocem rozhodnutí. Když Bůh dal Mojžíšovi přikázání, ukázal, jak máme jednat, aby všechno bylo v pořádku. Před člověkem stojí volba života nebo smrti, to znamená, že člověk rozhoduje o své budoucnosti a také o budoucnosti světa. Neuvědomujeme si to, nevěříme Boží moudrosti, jdeme dál svými špatnými cestami. Zatím nejsme zralí a moudří, abychom jednali správně. Žijeme ve stálém zmatení hodnot.
Bůh nás nenechává v tomto zmatku. Když nevíme kudy kam, nevíme, co je správné, dobré, co vede ke zdraví a dává všemu stvoření život, Bůh posílá svou poslední pomoc, kterou je vtělení Syna Božího. V Betlémě se druhá osoba Trojice, Boží Syn rodí z Panny Marie - člověkem, Ježíšem Nazaretským. On se stává jediným zachráncem lidského života a existence světa. A tuto pomoc dostáváme přes znovuzrození, prostřednictvím nového stvoření. Slovo Boží říká, že když pomine tento svět, bude nová země a nové nebe, to znamená, nový prostor pro lidský život. A sám člověk, aby mohl žít věčně, musí se znovu narodit z vody a z Ducha svatého, to znamená přijmout svátost křtu, a pak následovat Ježíše.
Proto dnešní evangelium mluví o konci současné reality lidského života a existence světa a zároveň oznamuje to nové, co Bůh připravil v Ježíši Kristu, událostí jeho vzkříšení. Ježíš povzbuzuje: „Až to začne, vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení“.
Boží dílo vykoupení člověka, náš nový věčný život, předpovězený skrze proroky, je zapsaný na stránkách Starého zákona. Dnes jsme slyšeli pasáž, která o tom hovoří, z knihy proroka Jeremiáše: „V ty dny, za toho času vzbudím Davidovi zákonitý výhonek… Za těch dnů dojde Juda spásy a Jeruzalém bude bydlet v bezpečí“.
Jen Bůh ví, proč nelze napravit, uzdravit tento současný život člověka a také existenci této fyzické struktury světa. Ale Bůh se rozhodl udělat něco nového. Rozhodl se k něčemu, co je nesrovnatelně velkolepější než všechno, čím žije náš současný svět. Mluvíme o novém stvoření.
Naše cesta k novému životu začíná křtem, kde jsme byli spojeni s Ježíšem Kristem. Svátost křtu, začátek nového Božího života v nás, vyžaduje péči o jeho rozvoj a růst, především bděním a modlitbou. Ježíš v evangeliu varuje, aby naše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a pozemskými starostmi, abychom nebyli překvapeni těmito posledními událostmi, které nám osobně přinášejí smrt a světu jeho konec. Svatý Pavel to ve druhém čtení opakuje slovy, aby naše srdce byla posilněna, abychom byli bezúhonní a svatí před Bohem, abychom se naším způsobem chování líbili Bohu a stávali se stále dokonalejšími ve vzájemné lásce.
V Adventu se připravujeme na opětovné setkání se Vtěleným Bohem, který se pro nás stal člověkem, a tak nás vyzývá ke svému následování. Ježíš chce, aby také v nás rostl nový věčný život.