Když člověk zvolí Boha, zároveň si volí život, který nikdy neskončí, a když odmítne Boha, zároveň si vybere smrt a věčnou záhubu.
V dnešním evangeliu Ježíš v podobenství říká, že stavíme dům svého života na pevném základě nebo na písku. Obě varianty fungují dobře do okamžiku, než přijde vichřice nebo se přivalí povodeň. Katastrofa prověří kvalitu stavby. A katastrofy k přírodě patří. Katastrofám nezabráníme.
Když Ježíš používá obraz stavby domu, odvolává se na lidskou zkušenost, aby ukázal, že člověk pro svůj klidný a bezpečný život potřebuje pevný základ, to znamená pevné hodnoty, o kterých nejen ví, ale podle nichž také žije: „Ne každý, kdo mi říká: Pane, Pane!, vejde do nebeského království“, ale ten, kdo podle nich jedná.
Bůh člověku nabízí svou moudrost, aby ho chránila a ne proto, aby ho zatěžovala a obtěžovala. Boží moudrost člověka chrání před útoky zla. Bůh nás nechce zatěžovat, ale chce nám život podstatně ulehčit.
Jak jsem řekl, není možné, abychom se vyhnuli životním vichřicím. Ony patří neodvolatelně k naší pozemské cestě. Jde o to, aby nám neublížily. Když jsme pod tlakem zla, ztrácíme schopnost logicky myslet, ztrácíme hlavu. Ve skutečnosti nevidíme všechny aspekty a důsledky probíhající situace.
Ten, kdo má komplexní znalost každé události a kdo nikdy neztrácí hlavu, je Bůh. Žalmista nám napovídá: „Lépe je utíkat se k Hospodinu, - než důvěřovat v člověka. – Lépe je utíkat se k Hospodinu, - než důvěřovat v mocné“. Rozvážný člověk se ve svých rozhodnutích opírá vždy o Boží moudrost, spoléhá na Boží slovo, poslouchá Boží přikázání.