Bohu opravdu záleží na kvalitě našeho života, abychom znovu pochopili a žili svou důstojnost. Když k nám Bůh promlouvá, dělá to s velkým zájmem o dobro a blaho nás lidí.
V prvním čtení prorok Baruch odhalil úžasné Boží plány s lidským životem. Bůh nechce, aby náš život byl prostoupen smutkem a naplněn bolestmi. Křesťanský život má být nádherným svědectvím o Boží dobrotě a Jeho milosti, protože na místo zla ničícího naše životy vstupuje Boží vítězná moc. Bůh chce všemu tvorstvu ukázat nádheru lidského života, neboť nás stvořil ke své slávě. Boží slávou není lidský život ničený zlem nebo rozdrcený utrpením. Boží slávou není tvář člověka proniknutá bolestí, tvář zaplavená slzami zoufalství.
Prorok Baruch říká: „Vyšly od tebe pěšky, odvlečeny nepřáteli, ale Bůh je k tobě přivede, obklopené slávou jako královský trůn.“ Náš hlavní nepřítel, kterým je zlý duch, nás neustále odvádí ze správné cesty, láká nás na náhražky dobra, štěstí a lásky, a obléká nás do roucha smutku a utrpení. Ale Bůh na nás nezapomněl. Prorok Baruch říká: „Podívej se na své děti, které se shromáždily na rozkaz Svatého od východu slunce až na západ. Jak se radují z toho, že Bůh na ně pamatoval“. I když matka, která opravdu miluje dítě svého lůna, je schopná na ně zapomenout, Bůh nikdy nezapomíná na ty, které si vybral a křtem je zrodil. Křtem jsme se stali Božími dětmi, svátostí eucharistie dospíváme ke své plnosti. Svatý Pavel nám v druhém čtení připomíná, „že ten, který v nás toto dobré dílo začal, přivede ho ke konci, ke dni Krista Ježíše“. Prorok Baruch hovoří stejně: „Ano, Bůh přivede Izraele, který se bude radovat ve světle jeho velebnosti, s milosrdenstvím a se spravedlností, která z něho vytryskne“.
Bůh své plány nemění. Pokud nám Bůh řekl "A", také bez váhání řekne "B". Pokud nás Bůh ve svátosti křtu zrodil k důstojnosti Božích dětí, abychom byli jeho syny nebo dcerami, toto rozhodnutí už nikdy nezmění. Ale my tuto nabídku můžeme neustále odmítat. Bůh nám daroval svobodu, která nám také umožňuje nepřijmout dar nového života. Bůh nejedná proti vůli člověka, potřebuje náš svobodný souhlas.
V dnešním evangeliu jsme slyšeli poselství Jana Křtitele: „Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky… co je křivé, ať je narovnáno, cesty hrbolaté ať se uhladí!“. Rovnání našich cest je spojené s přijetím rozhodnutí a jednání, jak doporučuje sv. Pavel: „ať stále víc a více roste vaše láska a s ní i poznání a všestranný úsudek, abyste dovedli volit to lepší, čistotou jen zářili a byli bez hříchu“. Tato práce na sobě je spojená s odvahou pravidelně zpytovat své svědomí. Svatý Pavel vybízí, abychom se stále zlepšovali. Práce na svém napravení se vždy musí začínat poznáním, kde ve svém životě stojím, jaký je můj současný duchovní a morální stav, jaká je moje láska k Bohu a bližnímu?
Jan Křtitel hlásal Boží poselství na poušti: „Hlas volajícího na poušti“. Poušť je obraz určitého prostoru, kde se člověk může nejlépe setkat sám se sebou. Zde je nejméně překážek, které mohou odvrátit naši pozornost od našeho nitra. Zde je možné nejlépe slyšet Boží hlas ve svém srdci.
Když mě Bůh má obléknout pláštěm spravedlnosti a na moji hlavu položit korunu slávy, ukázat celou moji krásu všemu, co je pod nebem, pak celá moje povýšenost musí být ponížena. Když jsem nesrovnaný s obtížemi svého života, tyto moje "jámy" musí být vyplněny, cesta narovnána, protože jen tak mohu jít skrze svůj život ve slávě Páně, neboť takto se blížím k Boží velikosti.
Co mám udělat, aby v mém životě bylo každé údolí naplněno, každá hora a kopec vyrovnán, aby se mé klikaté cesty narovnaly a hrbolaté urovnaly? Odpověď najdeme ve slovech svatého Pavla. Radí nám, abychom uvěřili, že Ten, který v nás svátostí křtu začal veliké dílo rození k novému životu v celé své kráse, tento svůj záměr nikdy nezmění. A pokud nebudeme proti tomu a budeme spolupracovat s jeho milostí, Bůh dokončí svou práci v nás darem vzkříšení na konci času.