Smyslem lidského života je dosáhnout věčnosti, to znamená členství v nebeském království, naše spása. U Boha nic neznamená, že našimi jmény jsou pojmenovány ulice, nebo celé země. Velikost člověka podle pozemských měřítek nám nezajistí věčnost. A život bez směřování k věčnosti je bezcenný. Význam pro nás má jen možnost žít věčně v Bohu.
Ježíš řekl, že Jan Křtitel ve své lidské velikosti je menší než nejmenší v nebeském království. Tato Ježíšova slova by nás měla přivést k hlubokému zamyšlení a varovat nás: Jaké hodnoty mají v mém životě první místo? Čeho si cením a co je pro mne důležité?
Okolní svět nás podstatně ovlivňuje. Neznáme význam a cenu hodnot, které otevírají cestu k věčnosti, hodnot, které nás přivádějí k Bohu.
Ježíš pak v evangeliu říká, že „všichni proroci i Zákon až do času Jana prorokovali“. To znamená, že nejdůležitějším úkolem proroků bylo předpovědět příchod Mesiáše, toho, který má moc spasit člověka. Od chvíle křtu Ježíše v Jordánu nám pozemskou velikost dává pochopení a přijetí Mesiáše, Ježíše z Nazareta.
Věčnost nám zajistí spojení s Ježíšem a ne informace o něm. Aby člověk mohl získat život věčný, musí Ježíše následovat, stát se jeho učedníkem. Proto Ježíš řekl: „Od času Jana Křtitele nebeské království trpí násilí a násilníci je uchvacují“. O nebeské království musíme bojovat. Nemůžeme být jen posluchači Ježíšova evangelia, ale snažit se podle něho žít.
Jan na Ježíše ukázal, ale sám se jeho učedníkem nestal, proto Ježíš říká, že nejmenší v Božím království je větší než on. Nestačí být jen posluchačem a druhým na Ježíše ukazovat, ale musíme ho následovat.