Jan 1, 29 – 34
To, co řekl Jan Křtitel o Ježíši, když k němu přicházel, slyšíme vždy z úst kněze před přijetím svatého přijímání: „Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa!“ a zároveň je nám ukázána hostie, tento kousek chleba, nad kterým byla pronesena slova konsekrace.
Oslovení „Beránek Boží“ vyjadřuje pravdu, že Ježíš je Spasitelem člověka, protože tento „Beránek“ má moc zahladit každý lidský hřích, může zachránit člověka od věčné smrti. Hřích je největší zlo, které nás ničí, protože pokaždé, když hřešíme, přivoláváme na sebe smrt a zbavujeme se života.
Svatý Pavel jasně říká, že trestem za hřích je smrt, která je věčnou záhubou.
Janův křest byl velikým voláním k Bohu o milosrdenství, o odstranění hříchu z lidského života, ale neměl v sobě sílu hřích zahladit. Tuto moc má Ježíšův křest, protože Ježíš křtí Duchem svatým.
Jan Křtitel vydal svědectví, že viděl, jak Duch svatý sestoupil jako holubice z nebe na Ježíše a zůstal na něm.
Když jdu ke svatému přijímání, přijímám tělo Páně, na kterém spočívá Duch svatý. To znamená, když přijímám eucharistii, zároveň přijímám Ducha svatého, který mi dává sílu zdolat každé pokušení, a tak nehřešit.
Jan říká, že viděl Ducha svatého sestupovat na Ježíše a pro tuto zkušenost dosvědčuje, že Ježíš z Nazareta je Syn Boží.
Je pro mě důležité, abych uslyšel a přijal toto Janovo svědectví a tak prohloubil víru ve velikost a význam svátosti eucharistie. Potřebuji poznat, koho přijímám ve svatém přijímání. Pokaždé, když kněz zvedá hostii a říká: Hle, Beránek Boží, musím vědět, že se mohu setkat se svým Spasitelem, který mi dává své tělo, aby na mě mohl sestoupit Duch svatý. Ducha svatého potřebuji, abych zdolal hřích a mohl pevně kráčet k věčnému životu.