Lk 4, 14 – 22 a
Když byl Ježíš od Jana Křtitele pokřtěn a zvítězil nad pokušeními na poušti, vrátil se do Galileje a začal veřejně působit. Lidé byli plni úžasu nad dobrem, které Ježíš konal.
Potom navštívil i své rodné město a v sobotu šel do synagogy, kde četl a vysvětloval Boží slovo. Tomuto Ježíšovu projevu se říká „Nazaretský manifest“. Ježíš v něm říká, že Izajášovo proroctví, které přečetl, mluví o jeho povolání. To, co Ježíš dosud vykonal a nadále bude dělat, je naplňováním této prorocké předpovědi.
Dobro, které koná, je uskutečňováním Boží vůle.
Dnešní evangelium nepopisuje jenom události z Ježíšova života, ale přináší také poučení pro nás. Opravdové dobro můžeme konat jen tehdy, když budeme jednat podle Boží moudrosti a pravidel, které nám zanechal v Bibli. Měli bychom se jako Ježíš seznámit s Božím slovem a pochopit, co Bůh říká i o našem životě, jaké je naše povolání. Uskutečňováním Božího slova v našem životě čeká také nás úspěšný, dobrý a šťastný život, který bude požehnáním i pro ostatní.
Na začátku této cesty vždy stojí osobní úsilí uslyšet Boží slovo, abychom nedopadli jako obyvatelé Nazareta, kteří Ježíši přisvědčovali a žasli nad jeho milými slovy. Problém začal, když měli toto slovo konkrétně uvést do svého života.
Bůh s námi nemá špatné úmysly, mluví o lásce, o pomoci v boji se zlem. Lidé žasli nad Ježíšem, který uzdravoval, vyháněl zlé duchy, povzbuzoval, ale pohoršili se a rozzlobili, když na sebe Ježíš ukázal jako na Mesiáše, to znamená, na toho, kterého mají všichni poslouchat a podřídit se mu. Ježíš ještě nedokončil svou řeč, a obyvatelé Nazareta ho chtěli zavraždit. Náš úžas nad Božím slovem také končí, když si uvědomíme, že se tomuto slovu musíme podřídit. Je nám opravdu cizí skutečně přijmout Boží slovo.
Myslím si, že nás dnešní evangelium upozorňuje na význam poslušnosti Bohu a ukazuje, že Bůh chce svá přislíbení, která zanechal v Bibli, skrze nás naplnit. Bůh potřebuje také nás jako svědky své dobroty.