Ježíš poslal učedníky hlásat evangelium a přikázal jim, aby na nemocné vkládali ruce a uzdravovali je. Vkládáním rukou je předávána duchovní moc. Proto při svátosti pomazání nemocných kněz na nemocného vkládá ruce. Toto gesto ukazuje kněžskou moc nad chorobou. Tomu bychom měli věřit a nebát se přijímat svátost pomazání nemocných. V každé nemoci nám Bůh přichází v této svátosti na pomoc. Není to svátost umírajících.
Žena, která dvanáct let krvácela, mohla být zcela uzdravena, protože za prvé slyšela o Ježíši, který uzdravuje, a pak s velikou vírou šla k Ježíši a řekla si: „Jestli se dotknu třeba jen jeho šatů, budu uzdravena“. Věřila, že jí Ježíš může pomoci, věděla také, že musí být Ježíši blízko. Tuto blízkost Ježíše nám zprostředkují svátosti církve, zvláště eucharistie, ve které se nejen dotýkáme Ježíše, ale přijímáme ho jako pokrm.
Žena, trpící krvácením, vynaložila na léčení celý svůj majetek. Tento příběh nám ukazuje, že člověk často musí ztratit všechno, co má, aby pochopil, že naše možnosti jsou omezené, že jenom Bůh je Pánem nad zdravím člověka, nad jeho opravdovým štěstím a nad jeho smrtí.
Když Ježíš uzdravil nemocnou ženu, přichází zpráva, že Jairova dcerka umřela. Stala se věc lidsky nezvratná. Na tuto tragickou zprávu Ježíš Jairovi říká: „Neboj se, jen věř!“ Není pravidlo, že dostaneme stejnou Boží milost jako Jairos, ale Bůh má vždy nejlepší řešení našich těžkých životních událostí. Důležité je, abychom se nebáli, doufali v Boží moudrost a uměli v klidu srdce přijímat Boží řešení svých problémů.
Rád bych vám doporučil krátkou modlitbu velké víry: Ježíši, důvěřuji Ti!