Čtvrtek - 4. týden v liturgickém mezidobí

Mk 6, 7 - 13
Když Ježíš posílal svých dvanáct apoštolů kázat evangelium, nezabezpečil je žádnými hmotnými prostředky. Měli mít s sebou jen to nezbytné. Jedinečnost hlásaného evangelia nemělo nic zastínit. Slovo Boží nepotřebuje žádné prostředky k ověření pravdivosti a důvěryhodnosti. Čím méně lidských prostředků, tím více Boží slovo zazáří. Boží slovo je samo v sobě účinné, samo v sobě má největší sílu konat.

Čím méně je v kázání Božího slova lidských přídavků, tím větší je jeho jasnost a účinnost.
O Božím slově je řečeno, že Bůh řekl a stalo se. Slovo Boží není mrtvé. Slovo Boží je živé. Koná to, co říká.
Přijímání Božího Slova vyžaduje víru, že Bůh je, že žije a odpovídá na naše potřeby. Můžeme říci, že Boží slovo je jako pilulka, která v sobě má potřebný účinek. O Apoštolech je řečeno, že „vyháněli mnoho zlých duchů, mnoho nemocných pomazali olejem a uzdravovali je“.
Dnešní evangelium nám také říká, že Ježíš apoštoly posílal po dvou. Důvěryhodnost Božího slova potřebuje svědectví dvou nebo tří lidí, stejně jako světské záležitosti. Ježíš zajistil, aby jeho slovo bylo kázáno spolehlivě.
My lidé potřebujeme řádně ověřit, že je to pravda, abychom uvěřili. K základním principům křesťanského života patří komunita, společný život. Svědectví dvou nebo tří osob o Boží lásce vzbudí větší důvěryhodnost. Abychom více uvěřili Božímu slovu, potřebujeme vzájemné svědectví a autentické křesťanské společenství, které potvrdí pravdivost Božího slova, jeho účinnost v našem životě.
Bůh nám chce pomáhat, ale musíme pro příchod Boží milosti vytvořit vhodné podmínky. Jednou z nejdůležitějších podmínek je společná, jednomyslná modlitba dvou nebo tří křesťanů.