Čtvrtek - 7. týden v liturgickém mezidobí

Mk 9, 41 – 50
Svědectví našeho křesťanského života by mělo být přitažlivé. Ježíš říká, že svým jednáním nemáme nikoho pohoršovat. Když nás Ježíš volá ke křesťanskému bytí, zároveň nabízí dar věčného života. A s darem věčného života přijímám i povinnost následovat Ježíše. Cesta k věčnosti je život podle evangelia.

Všechno, co nás z této cesty odvádí, je pro nás smrtelným ohrožením.
Ježíšova slova z dnešního evangelia nás mohou vylekat. Ježíš doporučuje useknutí nohy, ruky, vyloupnutí oka a podobně. Jsou to obrazy, které ukazují, jak velikou hodnotou je dar věčnosti a jak snadno ho můžeme ztratit. Když se otevřeme hříšnému jednání, zahazujeme věčnost.
Dejme velký pozor na pokušení. Bůh nám daroval věčnost. Ryzostí a spravedlností svého jednání máme svědčit o dobrotě Boha. Špatné je, když nevěřící vidí rozpor mezi našimi slovy a jednáním, které je zlé a ubližuje druhým. Přijetím svátosti křtu jsme přijali i úkol být solí země. Tento úkol plníme následováním Ježíše. Tuto sůl ryzosti máme mít v sobě. Ježíš říká: „Mějte sůl v sobě, a tak budete žít mezi sebou v pokoji“. Náš křesťanský život nemůže být zbaven slanosti, v našich vzájemných vztazích nemůže chybět láska.
Proto přijímáme svaté přijímáni, aby nám tento nebeský pokrm dával sílu jednat podle Ježíšova příkladu. Jaký smysl má přijímat svaté přijímání, když není spojeno s vroucí modlitbou: Ježíši přetvářej mě v sebe.