Sir 27, 5 – 8; 1 Kor 15, 54 – 58; Lk 6, 39 - 45
Dnešní evangelium nám radí, jak se stát dobrými lidmi. Potřebujeme v druhých lidech nacházet opravdové dobro, protože jen na dobrých zkušenostech je možné stavět přátelské mezilidské vztahy, ve kterých se budeme cítit bezpečně. Náš lidský život je z mnoha stran ohrožen nějakým nebezpečím.
Nemůžeme žít pokojně a radostně, když se něčeho bojíme, když zažíváme nejistotu. Jsme tím stresovaní a můžeme i onemocnět.
Potřebujeme psychické i fyzické zdraví, protože to nám přináší pocit bezpečí. Potřebujeme získat zkušenost blízkých přátelských vztahů, protože ty nám dávají životní jistotu. Bezpečí nám může dát pouze dobrý člověk.
Když v lidském srdci chybí dobrota, člověk je slepý. Dobrota srdce způsobuje, že vidíme správně. Pokud se vzájemně nemáme rádi, pak slepý vede slepého a dříve nebo později oba padnou, protože se mezi sebou pohádají, zneužijí jeden druhého, navzájem se poraní a ublíží si.
Zbavujeme se dobra vždy, když bližní soudíme. Naše poznání bližních je velmi omezené. Nemáme nástroje k rozpoznání motivů chování druhého člověka. I když člověk jedl ovoce ze stromu poznání dobra a zla, tuto dovednost nezískal. Naše srdce k tomu nedospělo. Nejsme schopni bezchybně rozlišovat.
Nejprve musím uvidět svou slabost, nedostatečnost a zlo přítomné ve svém srdci. Ježíš v rozhovoru s bohatým mladíkem řekl, že opravdu dobrý je jen Bůh. Když mám ve svém oku trám, jsem tím skutečně omezen a neuvidím třísku v oku druhého. Když nevidím nedostatek dobra u sebe, svá omezení v konání dobra, jak mohu pravdivě posoudit chování druhého? Můj pohled na sebe i druhé je zatemněný mým osobním hříchem. Obraz trámu v našem oku ukazuje, že nemáme schopnost soudit druhé. Jedinou věc, kterou mohu udělat, jak učí Ježíš, je odpustit bližnímu, když se proti mně proviní.
To, že nemůžeme posuzovat provinění druhého, je způsobeno našim hříchem. Ježíš v evangeliu říká, že se strom pozná po ovoci. Jeden strom nemůže nést různé druhy ovoce. Pokud můj život rodí zlo, jak může současně rodit dobro?
Dnes lidé říkají spoustu slov bez přemýšlení a vztahu k pravdě. Ukazuje to na velký vnitřní zmatek, nezodpovědnost a proniknutí zla do jejich srdcí. V prvním čtení mudrc obrací naši pozornost na obsah slov, která vyslovíme: „člověk se osvědčí, když s ním mluvíš … slovo vyjádří myšlenky lidského srdce“. Člověka poznáš podle řeči. Ježíš v evangeliu říká: „Jeho ústa mluví to, čím přetéká srdce.“
V dnešním evangeliu najdeme ještě jedno poučení: „Dobrý člověk vydává z dobré pokladnice svého srdce dobro, ale zlý ze zlého vydává zlo.“ Výše jsem citoval z Bible, že dobrý je jen Bůh. Je možné, abychom ze svého srdce vydávali jen dobro?
Odpověď je ve druhém čtení, kde svatý Pavel píše: „Vítězně je smrt navždy zničena! Smrti, kdepak je tvoje vítězství? Smrti, kdepak je tvůj bodec? … Ale Bohu díky! On nám popřává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista“.
Na jiném místě, svatý Pavel píše, že každý člověk zhřešil a zaslouží si smrt. Hřích v našich životech způsobil, že jsme přestali být schopni dělat opravdové dobro. Jistě chceme konat dobro, ale nejsme schopni dotáhnout je do konce. Jednat opravdu správně můžeme jen s pomocí Boží milosti. Dobro v nás zvítězí jen skrze Ježíše Krista.
Bezpečí a pokoj nám přináší jen člověk, který skutečně uvěřil v Ježíše Krista, jeho srdce je chrámem Ducha svatého. Když je v našem srdci přítomen Bůh v osobě Ducha svatého, díky němu se stáváme dobrými lidmi, naše slova jsou dobrá a nebudeme druhým ubližovat.