Mt 7, 7 - 12
V první části dnešního evangelia jsme povzbuzováni k vytrvalé a neúnavné modlitbě.
Všichni máme zkušenost s nevyslyšenou modlitbou. Jen málokdo nám řekne, že jeho modlitba byla vyslyšena a dá nám svědectví o konkrétní Boží pomoci. Modlitba křesťanů zdegenerovala na odříkání náboženských textů a mše svatá není prožívána, ale vyslechnuta. Naše zastavení před Bohem není osobní setkání a rozhovor s ním.
Myslím si, že proto Ježíš mluví o nutnosti vytrvalé modlitby, to znamená živého rozhovoru s Bohem, abychom si uvědomili, že naše zastavení před Bohem není spojené s magií, není napodobováním pohanských náboženských obřadů. Očekávání na Boží odpověď by nás mělo také přivést k poznání pravdy, že Bůh není nějaká ezoterická skutečnost ale osoba, se kterou máme hovořit a se kterou potřebujeme prodiskutovat svůj problém. Když je modlitba jen vyjádřením naší prosby a pak bezmyšlenkovitým odříkáním náboženských textů, chybí prostor k naslouchání. Bůh nám nemůže pomáhat, když žádáme věci, které nám nebo bližním neprospívají. Bůh nás potřebuje vyučit v tom, co je dobré, aby jeho pomoc nikomu neublížila, nikomu nepřinesla nějaké zlo. Musíme uslyšet a pochopit, jaké řešení našich problémů je správné.
Proto v další části dnešního evangelia Ježíš upozorňuje na Boží dobrotu. Všechno, co Bůh koná, přináší dobro. Bůh často nemůže zrealizovat naše očekávání, protože nejsou objektivně dobrá, jsou sobecká.
Ježíšova rada: „Co tedy chcete, aby lidé dělali vám, to všechno dělejte i vy jim“, nám pomůže pochopit Boží myšlení, které chce dobro všech.
Většinu důležitých životních problémů nejsme schopni vyřešit sami, potřebujeme Boha a jeho pomoc. Měli bychom poznat, jak nám Bůh může pomáhat, proto potřebujeme hodně času na rozhovor s ním, abychom pochopili a přijali Boží řešení.