V našem světě je to naopak, důležitý je ten, o kom se mluví, kdo je známý, kdo něco znamená, nebo něco má.
Jak můžeme vidět, Boží názor se od našeho liší.
Proč boháč nemá před Bohem žádné jméno, nebo to jméno ztratil?
Určitě to není tak, že boháč ztratil své jméno tím, že se stal velmi bohatý. Hmotné statky nás nezbavují automaticky našeho jména. To, co nás zbavuje jména, je naše chování vůči druhým. Velmi dobře to ukazuje dnešní evangelium.
Pohrdání žebrákem, které se zrodilo v srdci bohatého muže, mu zůstává až na věčnost. A zůstalo také, když se role těchto mužů vyměnily. Tento bohatý člověk nemůže pochopit, že žebrák Lazar je teď významný. Boží slovo o této Lazarově nové pozici říká: Lazar je v Abrahámově náruči. Boháč je stále neuvěřitelně zaslepen svou domnělou velikostí. Místo, kam po smrti tento bohatý člověk přišel, což je peklo, je pro člověka to nejnižší a nejvíce ponižující. Ale nemění to jeho pohled na bližního. Pro bohatého člověka je Lazar stále jen takový poslíček, ubožák, který nic neznamená.
Ježíš nám dnes ukazuje, jak velkou hrozbou je naše nadutost, pocit nadřazenosti nad ostatními, pýcha vyplývající z našeho postavení, arogance vůči druhým a podobně. Dokonce ani tragédie pekla není schopna změnit náš pyšný, pohrdavý a opovážlivý pohled na druhé.
Jisté je, že hmotné statky velmi snadno uzavírají člověka v jeho sobectví, utvrzují v pohrdavém pohledu na chudé, ale vždy je to srdce, které řídí pohled člověka. Lidské srdce může být poušť, kde nevyrostou žádné vztahy, kde nelze bydlet, kde se nezrodí soucit, laskavost a skutečná pomoc. Lidské srdce ale může být také místem, které dává druhým život, radost a bezpečí.
To, co mi pomáhá tvořit správný, objektivní pohled na lidi kolem sebe, je vědomí Boží dobroty, zkušenost s Boží přítomností v mém životě, opravdové poznání Božího srdce. Tyto kvality našeho srdce získáváme čtením Bible a rozjímáním Božího slova.