Cesta k věčnému životu, k plnosti štěstí a radosti, je otevřena. Je to jediná cesta skrze víru v Ježíše z Nazareta, jediného Spasitele člověka. Syn Boží svým vtělením přijal na sebe každý útok zla, stál se smírnou obětí za spásu každého. Vtělení Syna Božího a pak pokorné kráčení v nepochopitelném ponížení a utrpení nemá obdoby. Svým pokorným plněním Boží vůle Ježíš z Nazareta překonal hřích, každou lidskou neposlušnost a tím skutečně zachránil každého člověka.
V Ježíši z Nazareta nám Bůh neustále podává svou pomocnou ruku a předává nám věčný život. Rozhodnutí, zda nám Bůh může pomoci, je na nás. Musíme tuto Boží ruku sami uchopit. Boží záchrana je nabídkou. Bůh nám nic nevnucuje. Je na nás, zda Boží lásku přijmeme nebo odmítneme.
Jan nám dále v evangeliu říká: „Světlo přišlo na svět, ale lidé měli raději tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé“. Z toho vyplývá, že netoužíme žít podle svého svědomí. Neradi nasloucháme Božím radám k usměrnění pozemského života a nevážíme si Boží moudrosti. Tmou v našem životě je domýšlivost, nafoukanost, sebejistota a přesvědčení, že jsem dost moudrý, abych sám rozeznal dobro od zla. Když se přiblížíme ke světlu, kterým je Bůh, poznáme, že sami nemůžeme konat skutky, které by nám zaručily věčnost. Bůh vždy odhalí tmavou stranu našich činů, jejich nedostatečnost. Před Bohem je jen jeden život dokonalý. Jen život Ježíše Nazaretského naplnil požadavek spravedlnosti. On byl poslušný až k smrti, a to smrti na kříži.
Bůh je láska, proto nám dává možnost připočítat si všechny Ježíšovy zásluhy za vlastní a tím si otevřeme dveře k věčnosti. Boží láska je opakem našeho sobectví. Našim spravedlivým skutkem, vykonaným v Bohu, je víra v Ježíše Krista, našeho osobního Spasitele. Touto vírou vstupujeme do světla. Podstatou křesťanství je víra v dar spásy zdarma daný.