Ježíš říká, že chléb, který vyvolenému národu dal Mojžíš, byl jen znamením toho, co přináší Mesiáš. Mana ukojila jen fyzický hlad. Chléb, o kterém Ježíš mluví a který bude dávat, nasytí každý hlad člověka, fyzický, duchovní, i hlad po věčném životě: „Já jsem chléb života! Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit“. Ježíš je ten, který sestoupil z nebe, a obětováním svého života na oltáři kříže „dává život světu“.
Primárním znakem důvěryhodnosti křesťanství je eucharistický chléb, Kristovo tělo, které dává člověku plnost života. Církev ve své pokladnici zkušeností s Boží milostí, s účinností eucharistie, má nepředstavitelné množství těch, kteří zažili duchovní i fyzickou pomoc. Zná i lidi, kteří se po desítky let živili jen eucharistií.
V eucharistii máme nadosah úžasný poklad Boží přítomnosti. Přijetí svatého přijímání otevírá naše životy každé Boží pomoci a každému proměnění, které potřebujeme.
První čtení na jedné straně popisuje tragickou událost kamenování Štěpána, ale na druhé straně, Štěpán svědčí o moci Božího působení v něm. Všichni, kdo seděli ve veleradě a dívali se na něho, viděli, že se jeho tvář podobá tváři anděla. Štěpán vidí nebesa otevřená a má moc říci: „Pane, nepřičítej jim tento hřích“.
Jak je možné, že člověk už na zemi vidí otevřené nebe a má sílu odpovídat na zlo takovou láskou?
Štěpán vidí Syna člověka, to je Ježíše Krista, jak stojí po Boží pravici. My můžeme vidět Ježíše Krista po Boží pravici v Eucharistii. Skrze víru poznáváme v tomto malém kousku chleba Ježíše Krista, našeho Pána a Spasitele.