Spasit nás může jen člověk, Ježíš Nazaretský, který byl poslušný Bohu až do konce a svým utrpením a smrtí na kříži dovršil dílo spásy světa.
Křesťanské učení má za úkol ukázat nám úplně a pravdivě osobu našeho Spasitele. Křesťanská zbožnost realizovaná askezí a mravním životem jen potvrzuje správné poznání Ježíše Krista, Spasitele světa a naši víru v něj.
Další nedorozumění vzniká při nepochopení podstaty víry. Věřit neznamená učit se nazpaměť pravdy víry, definice z katechismu, abychom si jen přisvojili informace o Ježíši. Víra je rozhodnutí, že všechno, co jsem se naučil během katecheze a dalšího vyučování církve, je pravda. Ježíš Nazaretský je Boží Syn, absolutní vládce vesmíru, kterému je všechno podřízeno, On je Kyrios, jak to vyznal Tomáš: Pán můj a Bůh můj! On je jedinou záchranou od věčné záhuby, způsobené mým osobním hříchem nebo hříchy druhých. On je Spasitel světa.
Všechno, co církev dělá, má za prvé ukázat spolehlivě a věrohodně Ježíše z Nazareta, který přináší dar spásy, záchrany z prokletí smrti. A za druhé nám církev pomáhá, abychom vytrvali na životní cestě se svým Spasitelem, abychom měli stále sílu k věrnosti. Církev nám ukazuje cíl a také dává nástroje, s jejichž pomocí k tomuto cíli dojdeme.
Často se zastavíme jen u nástrojů, ve kterých vidíme cíl. Snažíme se získat znalosti, jak efektivně tyto nástroje použít, a myslíme si, že jsme udělali všechno, ale k cíli nedocházíme. Vědění samo a získané znalosti mne nespasí, musím dojít k cíli. To znamená setkat se se Spasitelem. Papež Benedikt šestnáctý o tom řekl, že křesťanství ve své podstatě je osobním setkáním se vzkříšeným Ježíšem. Ježíš žije, víra v Něho vede k setkání. Moje zbožnost, morálka a můj způsob života ukazuje, zda jsem se s Ježíšem skutečně setkal.
Dnešní neděli se setkáváme s Ježíšem, který přichází jako náš dobrý pastýř. Úkolem pastýře je pečovat o svěřené stádo ovcí nebo jiných zvířat. Ježíš obrazem pastýře ukazuje, že křesťanství je vztah důvěry, vedení a péče: „Moje ovce slyší můj hlas, já je znám a ony jdou za mnou“.
Být křesťanem znamená nechat se vést Ježíšem, který jediný je schopen dovést nás do věčnosti.
Idea a myšlenka může k něčemu inspirovat, ale neposkytne potřebnou pomoc. V těžkostech našeho pozemského života na cestě do věčnosti potřebujeme někoho, kdo by skutečně pomohl, kdo doprovodí, to znamená, že se s tím pomocníkem a průvodcem musím osobně setkat.
Hledáme a vybíráme si někoho, nebo nějakou ideu, aby byla tímto životním průvodcem. Potřebujeme toto vedení, protože náš život je složitý a sami ho dobře nezvládneme. Zkušenost ukazuje, že se dáváme oklamat, že bloudíme. Místo pomoci se setkáváme s dalším podvodem a často ještě s horší ztrátou.
Ježíš se nabízí jako průvodce, jako pastýř. Často na cestě za Ježíšem zabloudíme. Chceme se setkat s Ježíšem, ale nenacházíme průvodce, který nás k němu dovede. Církev má biskupy a kněze, kteří mají o věřící lid pečovat. Mezi nimi je ale málo průvodců, kteří nás k Ježíši dovedou. A místo cesty za Ježíšem jdeme na scestí, potkáváme karikaturu Ježíše a jsme zklamáni. Máme problém slyšet Ježíše. Platí: „Moje ovce slyší můj hlas“. Potřebujeme někoho, kdo je opravdu expert, kdo nás naučí uslyšet jeho hlas.
Dnešní druhé čtení popisuje poznávací znamení Ježíše, dobrého pastýře: Povede je k pramenům živé vody a přivede k Bohu, setře každou slzu z očí. Ježíš zná realitu pozemského života, proto nám touží pomáhat. Jeho pomoc je nezbytná i na cestě k věčnosti. Jeho krev prolitá na kříži nás očišťuje a uschopňuje věčnosti dosáhnout. Pouze ti, kteří si vyprali roucha v krvi Beránkově, mohou stát před Bohem.
Naše setkání s Ježíšem, Pastýřem a Spasitelem, je základ pro náš správný život zde na zemi i na věčnosti. Již zde na zemi v něm nacházíme nejjistější pomoc, která učiní náš život na zemi dobrý a šťastný. Ježíš je jediný prostředník, který má moc dát nám věčný život skrze svou krev, prolitou na kříži.
Měli bychom se radovat a být hrdí na to, že jsme křesťany, že se můžeme v každé modlitbě, a zvláště při každé mši svaté setkávat s Ježíšem – Pastýřem, že můžeme slyšet jeho hlas, jeho slova, kterými nás vede správnou cestou životem. Ve svatém přijímání se setkáváme s Ježíšem – Spasitelem. Jeho krev nás očišťuje a dělá hodnými nebe.