Neradi slyšíme, že hříšně myslíme i jednáme. Ježíš na svět přinesl výzvu: Obraťte se a věřte evangeliu, to znamená, změňte své smýšlení. Z toho plyne, že lidé nemají pravdu. Ježíšova pravda uráží naši pýchu. Chceme něco znamenat a Ježíš říká, že žijeme ve vnitřním zmatku a nerozlišujeme, co je dobré a co zlé. Máme problém poslouchat Boha. Jsme domýšliví. Těžko snášíme kritiku.
Opravdoví svědkové Ježíšova evangelia se zároveň stávají obětí pronásledování. Dokonce i naši nejbližší se stávají našimi odpůrci: „Bratr vydá na smrt bratra a otec syna, děti povstanou proti rodičům a způsobí jim smrt“. Netěší nás to, ale taková je skutečnost, protože jméno Ježíš je ve světě nenáviděno. Jenom ten, kdo vytrvá do konce, bude spasen. Jak jsem už řekl, neradi slyšíme, že jsme slabí, sami sebe nezachráníme a potřebujeme Spasitele.
Když hlásáme, že Ježíš je jediným Spasitelem člověka, máme proti sobě všechna další náboženství i lidskou pýchu.
Ale vědomí, že Ježíš skutečně vstal z mrtvých a teď je po Boží pravici a přimlouvá se za nás, je nad všechno další. Neexistuje na světě větší láska, než Ježíšova, která každého člověka ospravedlňuje. Jestliže se opírám o tuto jistotu, zároveň získávám přítele, který mi dává úplné bezpečí v pozemském životě a jistotu věčnosti. Pokud jsem se setkal s Ježíšem, který mě smiřuje s Bohem a dává mi své jméno, ve kterém mohu Boha prosit o všechno, získávám to, co mi svět nemůže nabídnout a co mě naplňuje radostí.
Kdo nebo co nás může odloučit od Kristovy lásky? Když jsme pronásledováni, díky přátelství s Ježíšem, „v tom všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval“.
Dnes je pro nás svědkem této pravdy svatý Jan Nepomucký. On našel v Ježíši svého přítele a sám se stal přítelem Ježíše. Neselhal v úkolu, který mu Ježíš svěřil v kněžském povolání, byl věrný Ježíši až k smrti a tím nezradil druhého člověka. Přátelství s Ježíšem mě činí přítelem druhých lidí a moje láska roste až k odevzdání života za bližního.