5. neděle velikonoční

Zj 21, 1 – 5a; Jan 13, 31 – 33a. 34 – 35
Dnešní evangelium nám připomnělo něco velmi krásného a také zásadního, základní pravidlo dobrého života, radu, abychom se ve svém životě nechali vést láskou. Ježíš nám při rozloučení zanechal nejcennější odkaz z hlubiny svého srdce: „Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás“. Naše společnost, a zvlášť mladí lidé mluví hodně o lásce a upřímně o ni usilují. Ale dnes slovo "láska" přibralo různé významy. Jeden mluví o něčem tělesném, vášnivém, jiný o něčem duchovním, promyšleném. Jednou mluvíme o lásce vážně, jindy s nadsázkou a zlehčujeme ji. Pojem „láska“ přijímá v současnosti definice a konotace, které jsou od sebe navzájem velmi vzdálené, dokonce se vylučují.

Slovo láska je dnes degradované a jeho význam se snižuje a ztrácí nevhodným používáním. Když jsme ztratili smysl slova, zmizel současně jeho obsah a s ním i reálná zkušenost lásky. A tak pravá láska, která dává štěstí celému životu – navzdory různým neštěstím a obtížím, je tak málo známá, tak málo hledaná a tak málo zakoušená. Co je příčinou tohoto stavu?Mnozí se dávají oklamat falešným a vypočítavým jednáním těch, kteří jsou nepřátelé opravdové lásky, kteří s plným vědomím lásku zneužívají, což má devastující dopad. Jsou to obvykle lidé mocní, kteří dnes rozhodují v médiích, v politice nebo jsou to idoly hudební scény, filmu, sportu a další... Karikatura, parodie pravé lásky, je ukazována jako pravá láska všemi informačními prostředky. Kolik takzvaných „autorit“ stojí za tím, co je nepřirozené, nepravdivé a dokonce ubližuje. Příčinou tohoto velkého zmatku, který dnes vládne v pochopení a prožívání lásky, je také naše lhostejnost, lenost, protože většina z nás nehledá pravdu. S neuvěřitelnou lehkovážností se necháme oklamat zlem, falešnou řečí o lásce, snadno přijmeme polopravdu, což je ve skutečnosti klam. A pak se stává, že osoby nám svěřené nevedeme správným směrem, sami bloudíme. Ježíš, když mluvil o lásce, ukázal na sebe: Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás. Dnes tuto pravdu neradi slyšíme. O evangeliu se hovoří jako o něčem zastaralém, co nepatří do moderní doby. Nechali jsme se zmanipulovat heslem o temném středověku. Ale právě ve středověku lidé o život podle evangelia více usilovali. Láska postavená na principech evangelia, která následuje Ježíše Krista, je velmi agresivně a hlasitě zesměšňována a vysmívána. Co se ještě musí stát, abychom my, kteří se považujeme za křesťany a katolíky, pochopili, že tam, kde není Ježíš Kristus a jeho evangelium, roste jen sobectví a zvrácenosti. Tam, kde není Ježíš Kristus a jeho evangelium lidská neštěstí nikdy neskončí. Ježíš nevymyslel svou definici lásky. On lásku žil. Láska byla stylem a obsahem jeho života: „Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy“. Míru lásky ukazuje výrokem: "Nikdo nemá větší lásku než ten, který položí svůj život za své přátele“.Šířka a hloubka lásky je vysvětlena na stránkách Nového zákona. Takže je nezbytné vzít tuto knihu do svých rukou a nechat se poučit a vychovávat. Pravá láska začíná konáním toho, co nám Ježíš ukázal svým slovem a především svědectvím svého života. Cesta k pravé lásce je následování Ježíše. Tato láska je schopna v našem životě učinit vše nové. Bůh je láska a jeho vůle je, aby člověk byl také láskou jako On sám. Jakou láskou Bůh je, Ježíš zjevil svým životem. Pokud se vzdáme Ježíše Krista, odmítneme ho, pravou lásku nepoznáme, navzdory našim nejlepším úmyslům a snaze. Otevřenost lásce, která napodobuje Ježíše Krista, je zároveň otevřeností realitě, o které je řeč v druhém čtení: „Hle – Boží stan mezi lidmi! Bůh bude s nimi přebývat, oni budou jeho lidem, a on – Bůh s nimi – bude jejich Bohem. On jim setře každou slzu z očí: nebude už smrt ani zármutek. Nářek ani bolest už nebude, protože co bylo dříve, pominulo“.To, co je skvělé, pravdivé v našem životě, může stvořit jen láska, ale pouze pravá láska, definovaná životem Ježíše z Nazareta. Má smysl jen láska, která následuje Ježíše.