Jan 16, 16 – 20
V evangeliu jsme slyšeli Ježíšův rozhovor s učedníky, ve kterém popsal, co budou prožívat po jeho odchodu. Ti, kteří uvěří, budou zažívat vnitřní jistotu v nejistotě, Ježíšovu přítomnost i nepřítomnost, pláč a nářek i radost a útěchu. Ježíš slovy evangelia ukazuje realitu našeho pozemského putování. Všechno, co křesťané prožívají, je spojené se zkušeností Ježíšovy přítomnosti. Směřujeme k Bohu cestou, která pro nás není vždy jednoduchá.
Bůh je někdy odhalený a poznatelný, ale někdy zahalený, jakoby nepřítomný. Tato cesta je nutná pro naše zrání ve víře. Radost, ke které směřujeme, není banální a laciná. Potřebujeme se učit rozlišovat mezi dobrem a zlem. Musíme rozvinout schopnost rozlišovat a to se děje někdy i metodou pokus - omyl. Často vidíme naše nápady a názory jako jediné správné a Bůh nás z toho jen těžko vyvádí. Musíme se naučit pouštět do svého vnitřního světa Ježíšovu korekci. Naše cesta pozemským životem bude jistější a radostnější, když Ježíš bude stále více našim průvodcem a rádcem. Potřebujeme radost a jistotu, smysl a bezpečí, a to všechno nám dává přátelský vztah s Ježíšem.
Když chybí Ježíš, budeme smutní, budeme plakat a naříkat, protože zlo se bude vkrádat do našeho života. Když se otevřeme Ježíši, zlo se dává na ústup a pronikne nás radost. Postupně se učíme žít s Ježíšem, to přináší stav pokoje a radosti, když Ježíše nacházíme a nejistotu a strach, když se vzdálíme a zlo nás má nadosah.
Nacházíme se na konci velikonoční doby, kdy se církev připravuje na Letnice. Duch svatý nám zprostředkuje Ježíšovu blízkost, přináší pocit bezpečí, radí nám a vyučuje nás na naší cestě životem. Proto slavíme na konci velikonoční doby svatodušní svátky, aby nás Duch svatý znovu pronikl a prohloubil náš vztah s Ježíšem.