V dnešním druhém čtení nás o tom svatý Pavel poučuje.
Ve křtu jsme Ducha svatého přijali, stali jsme se jeho chrámem. Proč je tato Božská osoba, která je nám fyzicky nejbližší, tak málo známá?
Působením svátosti křtu bylo naše tělo otevřeno k přijetí Ducha svatého, ale většina z nás přijala křest v útlém dětství, a tak neměla možnost vědomě jeho přítomnost přijmout a z této přítomnosti žít. Svatý Pavel v dnešním druhém čtení říká, že pokud v nás sídlí Duch svatý, pak nežijeme podle těla, nežijeme ze svých žádostí, ale podle Ducha. Mohu říci, že žiji podle Ducha? Je můj způsob života jiný, než život lidí kolem mě? Řídím se ve svém životě křesťanskými hodnotami nebo těmi, kterými žijí lidé ve světě?
Duch svatý je nám cizí proto, že o něm nemůžeme mluvit jen teoreticky. Když hovoříme o Duchu svatém, měli bychom především sdílet své osobní zkušenosti s ním. O Duchu svatém mluvme prakticky, sdílejme ovoce spolupráce s ním, tuto novou kvalitu života, kterou v nás Duch svatý působí.
Dále svatý Pavel říká, že ti, které vede Duch Svatý, jsou synové Boží. To, že jsem syn Boží, není prázdný pojem, je to kvalita života. Když jsem syn Boží, nežije již v žádném otroctví, ale ve svobodě, zbavený úzkosti a strachu. Jestli jsem si vědom, že jsem Boží syn, prožívám jistotou, že se o mě Bůh stará. Bůh je můj Abba - milovaný tatínek.
Když žiji jako Boží dítě, milovaný syn, milovaná dcera nebeského Otce, mohu žádat o každou potřebnou pomoc, sahat po Božích darech. Pokud jsme Božími dětmi, jsme současně dědici Boha a spoludědici Kristovi. Pokud něco dědím, mám k tomu také přístup, mohu to používat.
V Novém Zákoně se píše, že v prvních křesťanských obcích působil Duch Svatý různým způsobem. První křesťané obdrželi různá charizmata. Někteří měli dar uzdravování, jiní měli dar duchovního rozlišování ve složitostech lidského života, jiní obdrželi dar útěchy, nebo moc vyhánět zlé duchy a podobně. Duch svatý dává věřícímu člověku každou potřebnou moc, která může lidský život uzdravit, osvobodit od působení zlého ducha, přivádět na správné cesty, potěšit, posilovat v nesnázích a utrpení. Když se podřídím Duchu svatému, zároveň obdržím každou Boží milost.
Když mluvím o Duchu svatém, pro mnohé je to jen teorie, protože nám chybí osobní zkušenost s Duchem svatým. Nejsme schopni osobního sdílení konkrétních zkušeností, protože jsme nebyli k Duchu svatému přivedeni, a tak neneseme ovoce jeho přítomnosti v nás.
Přebývání Ducha svatého v nás, a ne teoretická znalost o něm, je základní podmínkou pro získání věčného života. Svatý Pavel nás učí: „ A když sídlí ve vás Duch toho, který z mrtvých vzkřísil Krista Ježíše, probudí k životu i vaše smrtelná těla svým Duchem, který sídlí ve vás“.
Proč je nám Duch svatý neznámý, cizí, proč jeho přítomnost v nás nezažíváme?
Protože se bojíme žít jinak, než žije svět, nechceme žít jednoznačně podle Božích přikázání, bojíme se opravdu milovat Boha.
V dnešním evangeliu Ježíš říká: „Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání. A já budu prosit Otce, a dá vám jiného Přímluvce, aby s vámi zůstal navždy. Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek“. Z těchto slov jasně vyplývá, že Bůh v osobě Ducha svatého v nás může skutečně prodlévat jen tehdy, když se rozhodneme plnit Boží přikázání, žít podle evangelia a následovat Ježíše. Ne z donucení, ale proto, že opravdu Boha miluji a že je mou radostí následovat Ježíše Nazaretského.
Radostné rozhodnutí následovat Ježíše z Nazareta se rodí z osobní zkušenosti Ježíšovy lásky, která se nám zjevila na kříži. O Letnicích lidé slyšeli apoštoly kázat v různých jazycích o velkých Božích skutcích. Největší Boží skutek, kdy Bůh naplno odhalil svou lásku k nám lidem, je smrt jeho jednorozeného Syna, Ježíše Krista, na kříži za spásu světa.
My křesťané potřebujeme pravidelná setkání, na kterých budeme sdílet velikou Boží lásku k nám, odhalenou Ježíšovým křížem. Potřebujeme živá modlitební setkání, na kterých se navzájem povzbudíme k otevřenosti svého srdce Duchu svatému, který nás chce neustále zapalovat Boží láskou a pomáhat nám udílením charismat. Když budeme hlásat velké Boží skutky, zažijeme přítomnost Ducha svatého uprostřed nás. Budeme si navzájem sloužit dary, obdrženými od Ducha svatého.
Takovou nabídkou v naší farnosti, která k tomu vede, je úterní a páteční setkání pro mládež a ve čtvrtek pro dospělé.