Jan 17, 1-2. 9. 14 - 26
Evangelium dnes přináší fragment velké Ježíšovy řeči, kterou pronesl v horní místnosti při poslední večeři. Je to Ježíšova Velekněžská modlitba, ve které žádá Boha o dar věčného života pro všechny, kteří v něho uvěří.
Ale v této modlitbě ukazuje i cestu, která k věčnému životu vede. Ježíš mluví o jednotě mezi věřícími. Ježíš nežádá od nebeského Otce, aby ty, kteří uvěří, vzal z tohoto světa, ale aby je chránil od zlého ducha. Před působením zlého ducha nás chrání jednota mezi námi křesťany.
Jednota mezi námi křesťany je základní podmínkou, která umožňuje Bohu chránit nás před působením zlého ducha, před možností škodit nám zlem a tak bezpečně vést do věčnosti.
Budování jednoty mezi námi křesťany je velmi těžký úkol. S jakými obtížemi se křesťanští manželé setkávají při budovaní jednoty mezi sebou, aby se stávali více a více jednotou těla a duše. Ale jestli chceme zakusit Boží milost, musíme tuto podmínku splnit. Musíme jít cestou budování jednoty.
Jinde v evangeliu Ježíš říká, že když budou dva nebo tři společně Boha o něco prosit, obdrží to, neboť pouze tam, kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu Ježíše, on je mezi nimi.
Dnešní svátek představuje Ježíše jako nejvyššího a věčného kněze. Úkolem kněze je přimlouvat se u Boha o pomoc, kterou potřebují ti, kteří se modlí. Aby Ježíš mohl splnit svůj kněžský úkol, potřebuje jednomyslnou modlitbu několika křesťanů, nejméně dvou.
Bůh na naše prosby vždy odpovídá s láskou. V Bohu nic nelaskavého není. Proto naše prosby přednesené Bohu, musí pocházet ze srdce naplněného láskou. A láska je jen tam, kde je jednota.
Proto musíme o jednotu mezi námi křesťany usilovat a všemi silami ji budovat. Tento úkol musíme začít uskutečňovat v rodinách, v našich manželstvích a také budovat jednotu ve farním společenství tím, že se budeme setkávat a zapojovat do různých pastoračních aktivit.