Myslím si, když se na sebe pravdivě podíváme, uvidíme, jak daleko je naše řeč od takové transparentnosti a věrohodnosti. Je v našich silách tento Boží nárok splnit?
Myslím si, že Bůh – také i ústy Ježíše, nevyžaduje věci, které nemůžeme splnit. Neříká nic nepravdivého, a také zná naše možnosti. Jak tedy máme zachovat čistotu našich rozhovorů?
Odpověď je v textu prvního čtení, kde mimo jiné bylo vyřčeno: "Když se tedy někdo stal křesťanem, je nové stvoření. To staré pominulo a nové nastalo ... abychom my skrze Ježíše byli spravedliví před Bohem ".
Dokonalosti života podle Božího očekávání dosáhneme tím, že svůj život spojíme s životem Ježíše. Mohu o sobě říci, že jsem s Ježíšem v takové jednotě, že už nežiji já, ale Ježíš žije ve mně?
Pokud jsem spojen s Ježíšem, tehdy jeho spravedlnost a dokonalost jeho života, bude moci proniknout můj život. Ježíšova přítomnost ve mně má moc můj ubohý, hříšný život proměnit podle něj, a tak i moje nejistá řeč bude proniknuta jeho slovem.
O Ježíšově životě je řečeno, že v něm žádný hřích nebyl nalezen, že jeho slovo bylo ano, ano, ne, ne. Ježíš nechodil okolo horké kaše, nic neobcházel. Ježíš nedělal žádnou politiku, všechno bylo jednoduché, jasné, bez nejednoznačností.
Za nějakou chvíli přistoupíme k oltáři, ke svatému přijímání. Ať toto přijetí těla a krve Páně, je také plným souhlasem s jeho vůlí o mém životě. Aby Ježíš mluvil skrze mně, aby moje slova byla jeho slova, aby můj projev mohl být považován za jeho projev.
Jsem si vědom, koho přijímám ve svatém přijímání? Jsem si vědom, že mě Ježíš svou přítomností chce připodobnit sobě? Je moje amen při svatém přijímání souhlasem k této proměně?