Slavnost Nejsvětější Trojice

Řím 5, 1 – 5; Jan 16, 12 – 15

Tuto neděli slavíme Boha ve třech osobách, Nejsvětější Trojici. My křesťané jsme přijali skutečnost, že Bůh je společenství tří osob. Pokaždé, když uděláme znamení kříže, vyznáváme Boha Otce, Boha Syna a Boha Ducha svatého. Naše víra v trojjediného Boha je založena na zjevení, které je potvrzeno slovy Bible. 

Předmětem víry je vždy tajemství. Něco, co přesahuje lidské možnosti poznání. Naše lidské možnosti i naše víra jsou nedostačující k poznání velikosti Boha. S vírou je to tak, že když vyčerpáme všechny naše možnosti, k tajemství Boha jsme se jen přiblížili.


Když mluvím o Nejsvětější Trojici, často vyprávím příběh, spíše legendu ze života svatého. Augustina. Tento velký světec církve, jeden z jejich největších myslitelů, usiloval ze všech svých intelektuálních sil a schopností pochopit tajemství Nejsvětější Trojice, dostal poučné zjevení: Uviděl malého chlapce na břehu moře, který mušlí přeléval vodu z moře do jámy na břehu. Augustin se ho zeptal, co dělá, a on mu odpověděl, že chce přelít vodu z moře do oné jámy. Augustin odpověděl, že to nejde. A tehdy tento malý chlapec řekl Augustinovi, že právě tak není možné pochopit hloubku pravdy o Nejsvětější Trojici.
Pokud je Bůh pro nás nepochopitelný, má smysl na něho myslet, usilovat o prohlubování znalostí o něm?
V našem lidském životě je spousta věcí, s nimiž se setkáváme, a které jakoby nemají dno. Například zkušenost opravdové lásky, kterou úplně nepochopíme, nepronikneme a jen tak nepředáme. Boží slovo také hovoří o nemožnosti zkoumat lidské srdce, odhadnout motivy, které se mohou objevit v lidském chování, atd. Ve skutečností je náš život obklopen tajemstvím ze všech stran, jsme neschopni proniknout úplně tyto různé reality, které nás ovlivňují. Náš život, ať se nám to líbí nebo ne, je především ponořen do nepochopitelného tajemství Boha.
Existuje nějaký způsob, jak objevit a pochopit tajemství Boha, tajemství Nejsvětější Trojice?
Bůh ve svém zjevení řekl, že náš lidský život směřuje k plnému sjednocení s ním, kde Bůh bude všechno ve všem. To znamená, že se nakonec ocitneme v životě Nejsvětější Trojice, uvnitř společenství Božských osob, že i já se stanu Bohem samým.
Pokud chci jít po cestě, která vede k tomuto Božímu cíli lidského života, musím budovat toto společenství s Bohem. To znamená, že je třeba vyvinout úsilí a poznávat tajemství Nejsvětější Trojice.
Dnes poznávání tajemství Boha nevěnujeme většinou ani minimální úsilí a čas. Bůh už nestojí na prvním místě. Důležitější jsou kariéra, sport, cestování, společenské události a zábava všeho druhu, u dětí především vzdělání a různé kroužky. Přijímání svátostí se stává jednorázovou nevýznamnou epizodou, která rychle zapadne v zapomenutí.
Cesta k věčnosti začíná dnes a zde na zemi přijetím plánu, který pro mě má Bůh, abych jednou zasedl s tělem a duší po Jeho pravici v nebeské slávě. Být s Bohem, žít s ním v plné jednotě po celou věčnost, podle Ježíšových slov: Já a Otec jedno jsme. Přijímám Boží plán a usiluji o něj ze všech sil? Pokud jsem si zvolil tento cíl, druhým krokem je přijmout prostředky a nástroje, které musím použít, abych tohoto cíle dosáhl.
Prvním krokem je pochopení a přijetí Ježíšovy smrti na kříži, která zahladila také moje osobní hříchy. Přijetí Ježíše za svého osobního Spasitele. Ovocem pochopení Ježíšovy spásné oběti na kříži je velká vděčnost v srdci, neustálé, radostné díkůvzdání Bohu za jeho lásku. Často ukazujeme Bohu, co pro něj děláme, myslíme si, že si získáváme zásluhy. Vděčnost samozřejmě zahrnuje i naše činy, ve kterých se snažíme dělat dobro, ale vždy to má být snaha poděkovat Bohu a ne ukazovat vlastní zásluhy. V dnešním druhém čtení nám svatý Pavel připomíná, že jsme ospravedlněni vírou, že jen skrze víru a ne na základě našich dobrých skutků, máme přístup k milosti spásy.
Svou vděčnost nejlépe vyjádříme, když budeme následovat pokornou cestu Marie, která ve svém životě s důvěrou nechala jednat Boha. Podstatou Mariina postoje bylo pokorné odevzdání svého života, svého těla a bezvýhradné přijetí Boží vůle. Největší vděčnost Bohu projevím, když mu dám právo dělat v mém životě všechno, co chce.
A tento souhlas s Boží vůlí v mém životě vyjadřuji nejvíce tím, když dám Duchu svatému právo učinit si ve mně svůj chrám, místo Božího prodlévání a působení. Svatý Pavel v listu Římanům říká, že zalíbení u Boha naleznou jen ti, kteří žijí podle Ducha, kteří se jím nechají vést. Křesťan nežije podle svých žádostí, podle mentality světa, ale dovoluje Duchu svatému vést jeho život, aby přinášel dobré ovoce.

Když se rozhodneme žít ve společenství s Bohem, když se budeme učit spolupracovat s Boží milostí skrze působení Ducha svatého, tehdy se nám začnou odhalovat tajemství Nejsvětější Trojice. Budeme stále více rozumět Bohu. Bůh bude našemu srdci pochopitelnější. Tajemný Bůh nám bude blízko a stane se našim důvěrníkem.