Dále tento chléb vypadá jako chléb, chutná jako chléb, ale už to není obyčejný chléb. Stává se nepochopitelným tajemstvím skutečné přítomnosti Ježíše. Několik kapek vína v kalichu vypadá jako víno, chutná jako víno, ale už víno není. Stává se tajemstvím Božího milosrdenství, které nás očišťuje od každého hříchu. I kdybychom byli od hříchu černější než dehet, toto víno proměněné v Kristovu krev, nás učiní bělejší než sníh. Pokaždé, když se zúčastníme eucharistie, jsme přivedeni do společenství s Bohem. Přijetím svatého přijímání otevíráme své tělo celé Nejsvětější Trojici. Neboť kde je Ježíš, je také Bůh Otec a Duch svatý. Pokaždé, když přijímáme nejsvětější Svátost, Bůh vejde do pravého chrámu, kterým je tělo člověka a jeho srdce. Nebe není někde nahoře, někde daleko. Nebe je v nás, když jsme přijali svaté přijímání, protože Bůh vstoupil do našich srdcí. Je to něco nepochopitelného, je to tajemství.
V dnešním evangeliu nám Lukáš ukazuje zázrak rozmnožení chleba. Pět chlebů a dvě ryby stačily, aby Ježíš mohl nasytit dav, kde jen mužů bylo více než pět tisíc. Před zázrakem rozmnožení chlebů Ježíš vykonal mnoho jiných zázraků. Lukáš uvádí, že Ježíš uzdravoval ty, kdo to potřebovali. Zázrak rozmnožení chleba byl šokující. Církev vždy viděla v zázraku rozmnožení chlebů předobraz eucharistie.
Do lidského života neustále vstupují různé nemoci, utrpení, bída, starosti a nakonec smrt. Když přicházíme k Bohu, nejčastěji žádáme o pomoc. Evangelium ukazuje, že Ježíš přichází, ale chce nám poskytnout ještě mnohem víc. Jednorázová pomoc v nějakém problému není tím, co vypovídá o Bohu a Jeho péči o celý náš život. Bůh není nemocnice, která nám pomůže jen zotavit se z nemoci. Bůh není jen nějaké terapeutické centrum, které pomůže řešit psychické nebo emocionální problémy. Bohu jde o naše úplné uzdravení. Proto nám dává zázrak eucharistie, tuto událost, která nás s ním zcela sjednocuje.
Když přijímám svaté přijímání, přijímám tělo a krev Ježíše Krista, Syna Božího, který mě chce proměnit v sebe. Skrze přijetí eucharistie se děje to, o čem svatý Pavel říká: "Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus."
V Bohu není nemoc, v Bohu nejsou žádné starosti, v Bohu nejsou nevyřešené problémy, v Bohu není tragický konec. U Boha je plnost života, plnost míru a bezpečí. Přijetím svatého přijímání Boží život proniká můj život. Svatý Jan Maria Vianney, farář z Arsu, v jednom ze svých kázání řekl: jedno opravdové přijetí svatého přijímání stačí na všechno. Další současný francouzský kněz, Daniel Ange, řekl, že přijetí svatého přijímání je jako napojení se na největší jadernou elektrárnu.
Eucharistie je neobyčejnou událostí, kde člověk, bytost velmi omezená, prostoupená destruktivním působením zla, je spojena s Bohem a jeho životem, a tím uzdravena a obdarována nesmrtelností.
Proč nerozumíme zázraku eucharistie a tím nepociťujeme její sílu? Eucharistie je pro nás náboženským obřadem, mrtvou náboženskou formalitou.
V dnešních čteních můžeme najít nějaké rady, jak to změnit.
Evangelium ukazuje, jak hledáme řešení problémů svými silami: "Půjdeme a nakoupíme jídlo pro všechny tyto lidi." Nevěříme, že Bůh vstupuje do našeho života na Zemi, že může pomoci člověku vyřešit jeho problémy, že Boží milost není teoretický koncept, ale konkrétní skutečné Boží působení.
Další radu najdeme v druhém čtení, kde nás svatý Pavel poučuje: "Kdykoli totiž jíte tento chléb a pijete z tohoto kalicha, zvěstujete smrt Páně." Účast na eucharistii musí být spojena s událostí Golgoty. Musíme vědět, co jsme získali smrtí Ježíše na kříži. Musíme vědět, že svou smrtí na kříži Ježíš zničil náš hřích a odstranil také jeho následky, což je smrt.
Poučit se můžeme i v prvním čtení ze schůzky Abrahama a Melchisedecha. Melchisedech žehná Abrahámovi, a ten na požehnání odpovídá konkrétním činem vděčnosti: darováním desátku ze všeho. Jak jsme my štědří k církvi? Kolik času věnujeme práci v pastoračních aktivitách, modlitbám, setkáním s Bohem a náboženskému vzdělávání?
Eucharistie je mimořádným darem Boží přítomnosti mezi námi. Ať není jen nesrozumitelným náboženským obřadem, který konáme jako takzvanou katolickou povinnost. Ať se v Eucharistii setkáváme s Boží láskou, která do našich životů přináší požehnání.