Mt 9, 14 – 17
Dnešní evangelium nás upozorňuje, že máme napodobovat pozemské jednání Ježíše Krista. Hledáme smysl svého jednání a klademe si otázku: proč to dělám? Proč se modlím, proč se postím, proč chodím do kostela, proč dávám almužnu, a tak dále. Je nutné spojovat nauku a jednání, rozum a srdce. Poznané uvádět do života.
Křesťanská modlitba není jen bezmyšlenkovité odříkání modlitebných textů. Moje modlitba je rozhovorem, ve kterém mluvím k Bohu, ale také mu naslouchám.
Není to něco, co trvá méně než dvě minuty, nebo jen neustálý monolog. Základní částí modlitby je čtení Božího slova. Čtením Božího slova dávám Bohu příležitost, aby mi něco řekl. Také já říkám Bohu o svých bolestech, radostech a problémech. Křesťanská modlitba je rozhovorem a sdílením.
Křesťanský půst není omezení jídla, protože chci zhubnout, chci vypadat asketicky, nebo se chci uzdravit. Půst je prostředek, jehož prostřednictvím se spojuji s Ježíšovým utrpením. Postem se také přibližuji k chudým. Skromně jím, abych se o to, co ušetřím, rozdělil s chudými.
Do kostela nechodím plnit náboženskou povinnost, ale setkat se s Ježíšem, od kterého přijímám slovo napomenutí, povzbuzení a poučení, od kterého přijímám pokrm a lék. Pro dobrý život potřebuji sílu, kterou dává tělo Pána Ježíše. V eucharistii přijímám lék na všechny nemoci.
Dávám almužnu, protože vím, že všechno, co mám, jsem dostal od Boha a učím se to upřímně sdílet s potřebnými. Almužna je prostředek, nástroj, který mi dává svobodu od materiálních statků. Almužna mě učí chápat, že mým jediným bohatstvím je Bůh a jeho péče.
Dnešní evangelium učí novému přístupu k životu. V centru křesťanství je víra v Ježíše a jeho následování.
Když křesťanské pravdy přijímám jen jako znalost, jako vědu o Bohu a ne jako cestu životem, mé chování se podobá záplatě z neseprané látky na starých šatech, nebo nalévání mladého vína do starých měchů.
Ve křtu jsem se stal křesťanem, abych následoval Ježíše Krista, aby se můj život stával více a více podobný životu Ježíše Nazaretského. V opačném případě směřuji k velkému vnitřnímu rozpolcení. Moje svědomí selhává a srdce neprožívá pokoj. Můj rozum a cit bojují proti sobě a vedou k životnímu chaosu.
Půst, modlitba a almužna jsou cestou k Bohu, vyjádřením života v lásce. Velkým vzorem je nám Panna Maria, která touto cestou k Bohu kráčela. Ve své modlitbě Magnifikat o tom svědčí. Bůh byl v jejím životě na prvním místě. Maria dovolila Duchu svatému, aby z ní učinil nádobu hodnou Boha. Stávat se nádobou hodnou Boha je proces, který se děje skrze půst, modlitbu a almužnu. Bůh nenavštíví srdce, které je poskvrněné, má zalíbení v hříchu a podobá se starým měchům, do kterých nové víno nemůže přijít. Prosme Pannu Marii Svatotomskou, ať nás naučí postit se, modlit a dávat almužnu tak, aby se naše srdce stalo místem přebývání Boha.