Pátek - slavnost sv. Cyrila a Metoděje

Iz 61, 1 - 3a; 2 Kor 4, 1 - 2. 5 - 7; Lk 10, 1 - 9

Dnes je slavnost dvou bratří, svatého Cyrila, mnicha, a Metoděje, biskupa, patronů Evropy a hlavních patronů Moravy. Tato slavnost připomíná kořeny České státnosti, založené na křesťanské víře.
Cyril a Metoděj byli kazateli evangelia, pravdy o Ježíši Kristu - Spasiteli člověka. Tento úkol konali v duchu Ježíše Krista a podle jeho příkazu, jak jsme před chvílí slyšeli.
Přišli ve dvou a kázali pravdu o Božím království způsobem srozumitelným lidem, na které se obraceli, protože Slovo Boží a liturgické texty přeložili do slovanského jazyka.


V dnešním evangeliu se říká, že Ježíš ustanovil dalších sedmdesát dva učedníků a poslal je před sebou po dvou, aby připravili lidi na setkání s ním. To znamená, že hlásání pravdy o Božím království, kázání evangelia, není nějakým druhem předávání znalostí o Bohu, o Božích přikázáních, není to vyučování formulek víry, teoretických vědomostí o Bohu. Hlásání Božího království je doprovázení lidí k setkání s osobou Ježíše Krista. Věrohodnost kázání prokazuji především svědectvím vzájemného bratrského vztahu, nejen slovem, ale i životem v duchu lásky.
Velikost Cyrila a Metoděje spočívá primárně v tom, že pochopili, že hlásat Evangelium je nutné v národním jazyce, v jazyce lidu. Lidé potřebují slyšet o Ježíši v řeči, které rozumí. Křesťanství nemůže být tajemným náboženstvím. Oni pochopili, že lidé, ke kterým se obracejí, se mají setkat s Ježíšem v jeho slovu, proto překládali do slovanského jazyka Bibli, proto vytvořili slovanské písmo. Západní církev tento dějinný přínos odmítala a mařila.
V druhém čtení jsme slyšeli sv. Pavla, jak říká, že ve svém hlásání evangelia nepoužíval nečestných úskoků, nepočínal si chytrácky, ani nefalšoval Boží slovo, ale hlásal pravdu naprosto otevřeně. Pavlovi bylo jasné, že světlo, které se rozsvítilo v jeho srdci, má zapálit také v srdcích druhých lidí.
Také dnes potřebujeme slyšet evangelium, které nás obrátí k Ježíši Kristu, vzkříšenému Pánu, k jeho milosti, aby nám Ježíš mohl pomáhat. Pravé hlásání evangelia nás přivádí k setkání s živým Ježíšem. Jen setkání s živým Ježíšem nám umožní pravdivě vidět svůj život a přijmout Boží pomoc.
Největší bolestí nás křesťanů je, že i když přijdeme do kostela, když se modlíme, když přijímáme svátosti, nesetkáváme se se vzkříšeným Ježíšem. Co je příčinou toho, že Ježíše míjíme? Máme o Ježíši mylné představy? Není hlásání Ježíše Krista nesrozumitelné, nebo ho hlasatelé sami neznají? Nechybí jim pravá víra? Hlásání evangelia má i dnes své chyby, hlasatelé neodhalují pravou tvář Krista, jeho reálnou přítomnost zde.
Když Ježíš posílal učedníky, měli je připravit na setkání s ním. Je možné, že my, kněží, poutáme lidi jen k sobě, k naší moudrosti, a Ježíš je jen taková návnada.
Přítomnost Ježíše, skutečné setkání s ním, přináší užitek, o kterém mluvil prorok Izaiáš. Ježíš je poslán zvěstovat radostnou zprávu pokorným, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným, potěšit všechny soužené, zarmoucené obveselit, dát věnec vítězství místo popela, olej radosti místo smutku atd.
Toto zaslíbení se dnes naplňuje zvláště prostřednictvím svátostí, také modlitbou, zvláště společnou. Kde jsou dva nebo tři shromážděni v Ježíšově jménu, přichází Boží moc.
Prosme svatého Cyrila a Metoděje o odvahu a moudrost, abychom se nebáli jeden druhého a společně se setkali se zmrtvýchvstalým Ježíšem Kristem a následovali ho. A tímto způsobem předávejme dědictví předků dalším generacím. Kéž zde na Moravě znovu rozkvete víra, kterou zaseli svatý Cyril a Metoděj.