Pavel vidí Boha prizmatem kříže a dívá se tak i na svůj život. Byl tak proniknutý ukřižovaným Ježíšem, že nesl jeho rány na svém těle. Tato stigmata svědčí o jeho sepjetí s Ježíšem. To znamená, že pochopil a uviděl v ukřižovaném Ježíši základní událost dějin světa.
Evangelium nám říká, že Ježíšova smrt na kříži zahladila všechny lidské hříchy a tím odstranila příčinu smrti člověka, zrušila věčnou záhubu. Pavel byl touto zprávou úplně prostoupen, kříž se stal chloubou jeho života.
Rozumím Ježíšovu kříži? Vím, nebo aspoň tuším, že kříž Ježíše z Nazareta proměňuje přítomnost a otvírá budoucnost? Cesta k Bohu je otevřená, mohu se s Bohem setkávat již zde na zemi a kráčet s ním k věčnosti.
Mnozí si myslí, že jejich náboženské úsilí, asketický život a charitativní snahy je smíří s Bohem a tak si zaslouží věčný život. Pavel hlásá, že ani obřízka nic neznamená. Obřízka byla pro Židy potvrzením jejich příslušnosti k Bohu. Ale ani obřízka nezaručuje setkání s Bohem. To, co otevírá cestu k Bohu je nové stvoření. Novým stvořením se stanu, když pochopím Ježíšův kříž a uvidím v události Golgoty nejdůležitější okamžik pro svou budoucnost.
Dnešní evangelium popisuje vyslání sedmdesáti dvou učedníků, aby ohlásili blízkost Božího království. Pojem Boží království popisuje prostor, ve kterém se Bůh setkává s člověkem. Abychom se mohli setkat s Bohem, potřebujeme s ním navázat vztah, vstoupit do události Golgoty, do Ježíšova vítězství nad zlem – do prostoru Boží moci a Boží vlády.
Místem Boží moci, přítomnosti a dostupnosti je kříž Ježíše, protože na kříži Ježíš prokázal úplnou poslušnost Bohu. Ježíš dovolil Bohu, aby na jeho těle rozepjatém na kříži uskutečnil svou vůli.
Bůh nám daroval svět, ale my jsme ho z tohoto světa vykázali a předali svět pod vládu zlého ducha. Člověk Boha vykázal ze světa, ve kterém se měl naučit s Bohem žít. Ale Bůh nás ve světě neopustil. Došlo k události, která umožnila Bohu přijít a bydlet mezi lidmi. Touto událostí je Ježíšův kříž, Ježíšova poslušnost vůli nebeského Otce.
Ježíšův kříž je branou k Božím milostem a darem věčného života. Abychom cestu k této bráně našli, musíme být řádně vyučeni. Proto Ježíš posílá hlasatele svého evangelia a vybavuje je mocí uzdravovat. Potřebujeme věrohodné svědky. Potvrzením věrohodnosti je uzdravování. Ježíš hlasatelům Božího království předal také moc nad zlými duchy.
Nedostává se nám hlasatelů Božího království, svědků Kristova kříže. Chybí nám hlasatelé Kristova kříže. Ježíš říká: „žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň“.
Ježíš říká, že žeň je hojná, protože touha po Bohu a věčném životě v našich srdcích je veliká, dále říká, že dělníků je málo, ale i v lidských srdcích je přítomen určitý odpor k přijetí pravdy kříže. Hlasatelé evangelia se setkávají s odmítnutím.
Bůh nás touží utěšovat a pomáhat nám, oživovat, co je v našich životech mrtvé, chce nám darovat plnost života. Setkat se s ním můžeme jen na jednom místě: je to přijetí kříže Ježíše Krista.
Svět, ve kterém žijeme, odmítá Boha a žije v neposlušnosti a v hříchu. Syn Boží se pro nás stal člověkem, Ježíšem Nazaretským. Jako člověk otevřel Bohu tělo a srdce. Neodmítl Boha Otce ani v utrpení kříže. To znamená, že se jeho tělo stalo místem Boží moci, Božího panování, místem Božího království.
Pavel, když úplně pochopil Ježíšovu cestu na Golgotu a jeho ukřižování, vyznal: „Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista, kterým je pro mě ukřižován svět a já světu“. Prostřednictvím přilnutí k Ježíšovu kříži se stávám občanem Božího království, stávám se novým stvořením, které má život věčný. Už nepatřím ke světu, nad nímž vládne smrt, ale patřím do světa, kde vládne láska, která dává věčný život v plné radosti.