Myslím si, že odpověď lze nalézt ve druhém čtení, kde svatý Pavel ukazuje význam osoby Ježíše Nazaretského. Pavel upozorňuje, že Ježíš je jediný člověk, který má moc a vládu dát věčný život. Ježíš je jediný, kdo nás může zachránit před věčnou smrtí. Ježíš je jediný člověk, skrze něhož máme přístup k Bohu, je jediný prostředník mezi Bohem a člověkem. Ježíš Nazaretský smířil člověka s Bohem a otevřel nebe, skrze svou poslušnost a věrnost Bohu až na kříž.
Boží lásku si přivlastníme přijetím Ježíšova kříže a daru spásy, a tak jsme zachráněni. Ježíš Nazaretský, syn Panny Marie, je také Boží Syn, druhá osoba Trojice. Bůh vydal svého Syna na smrt na kříž, aby zahladil naše hříchy, odstranil překážky, které nás oddělily od Boha a od věčného života. Bůh nás skrze Ježíšovou oběť na kříži smířil se sebou a ukázal svou lásku každému z nás. Lásku k Bohu vyjádřím především vyznáním víry, že Ježíš Nazaretský je můj osobní Pán a Spasitel. Přijetím spásné oběti Ježíšova kříže ukazuji svou lásku k Bohu. Jde o to, co minulou neděli vyjádřil svatý Pavel slovy: „nechci znát nic jiného, nechci se chlubit ničím jiným, než křížem Ježíše Krista, kterým je pro mě ukřižován svět a já světu“. Naši lásku k Bohu vyjádříme nejvíce vděčností Ježíši za jeho kříž.
Vděčnost Ježíši za jeho vykupitelskou oběť na kříži mě vede k plnění přikázání lásky k bližnímu. O tom mluví druhá část dnešního evangelia. Ten člověk, kterého přepadli lupiči, je každý z nás. Jsme jako tento člověk zraněni, napůl mrtví následkem hříchu. Pokud bychom byli ponecháni bez pomoci, zemřeme.
Předtím, než se objevil Samaritán, kolem zraněného umírajícího muže procházejí různí lidé, kteří představují náboženský život světa. Zde vidíme, že žádné náboženství nepomůže člověku smrtelně zraněnému hříchem.
Samy o sobě náboženské obřady, bezmyšlenkovité modlitby, ani asketické úsilí nepomáhají a neuzdraví z ran způsobených hříchem. Rány způsobené hříchem mohou být vyléčeny, člověk zraněný hříchem, může být uzdraven pouze setkáním se Samaritánem, kterým je Ježíš Kristus a Jeho obětí na kříži.
Ježíš Kristus zaplatil za naše uzdravení. On dává lék, který účinně léčí naše smrtelné rány. On dává pokrm, kterým obnovuje síly smrtelně vyčerpaným. Jenom on nás přivádí do hospody, což je společenství věřících - církev, ve které nám dává eucharistii, tento jeho neustálý zájem o naše zotavení.
Dnešní evangelium končí Ježíšovými slovy: ", Jdi a jednej také tak!". Jak tedy máme jednat? Nejsem Ježíš, který má moc zachránit druhé. Ale svou lásku ke každému člověku prokážu tím, že ho přivedu k dobrému Samaritánovi, který se o něj postará. Každá s vírou přijatá eucharistie je lékem, který má moc uzdravovat každou ránu, i tu smrtelnou.
Jak mám přivést člověka k Ježíši, když v jeho dobrotu a jeho moc nevěří? Moje svědectví o Boží lásce, vděčnost za jeho bezmeznou dobrotu, moje radost v srdci, nezůstane nepovšimnutá.
S odvoláním na dnešní první čtení můžeme říci, že přikázání milovat Boha a bližního není něco nedosažitelného a neproveditelného. Klíčem je vděčnost. Vděčné srdce vidí Boží dobrotu, kterou Bůh ukázal v ukřižovaném Ježíši. Pokud jsem pochopil, že Bůh je láska, neboť jsem objevil cenu kříže, mohu být dobrým Samaritánem. Dobrý Samaritán je svědkem Boží dobroty. Vděčné srdce není zavřené, pomáhá bližnímu, který je smrtelně zraněn svým hříchem.