Předtím, než se Ježíš zeptal učedníků, kým pro ně je, nejprve se jich zeptal: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ Odpovědi byly různé, ale každá z nich o něm mluvila jako o někom výjimečném. Lidé říkali, že je Jan Křtitel, nebo Eliáš, nebo jeden z proroků. Přirovnávali ho k největším osobnostem náboženského života. Ale nebyla to správná odpověď.
Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!“ Je to jediná odpověď, která říká pravdu o Ježíšovi. Ježíš je jediný člověk, kterého nemůžeme srovnávat s nikým jiným. Ježíš Nazaretský nepatří mezi největší, nejdůležitější lidi. On sám a jenom on je největší, nejdůležitější. Ježíš z Nazareta je jediným prostředníkem, který přivádí člověka k Bohu. Všechny velké osobnosti náboženského života jen oznamovali příchod Ježíše a ukazovali na jeho jedinečnost, kde skrze něho a s ním a v něm máme přístup k Bohu a k životu věčnému.
Petr vyznal, že Ježíš je Mesiáš. To znamená, že je ten, kdo dává člověku spásu, věčný život v Bohu. To také znamená, že neexistuje žádná jiná cesta k Bohu a do věčnosti. Dále Petr vyznal, že Ježíš Nazaretský je Synem Božím. To znamená, že veškerá moc a vláda nad životem, nad existencí člověka je v jeho ruce. On je Pánem nad celým vesmírem.
Každé snížení významu Ježíše, jeho jedinečné role jako zachránce člověka, pochází ze samotného pekla. Když Petr nabídl Ježíši cestu bez utrpení, lidský způsob chápání spásy, dostal jasné napomenutí: „Jdi mi z očí, satane! … neboť nemáš na mysli věci božské, ale lidské!“ Boží cestu k věčnosti nemůžeme měnit. Buď Boží cestu do věčnosti úplně přijmeme, nebo jdeme jinam.
Takže buďme opatrní, co o Ježíši z Nazareta posloucháme. Nenechejme se oklamat falešným učením. Naše vyznání víry v Ježíše se musí shodovat s vyznáním Petra, protože jedině tímto způsobem se dostaneme k Bohu a získáme věčný život.