Svatý Augustin velmi krásně popisuje velké úsilí své matky, která každý den padla na kolena před oltářem Páně a celým srdcem žádala Boha o obrácení svých blízkých. Její modlitba byla často smáčena slzami.
Ve svém životě jistě udělala mnoho chyb, byla to ambiciózní žena. Určitě byla na svého manžela pyšná, chtěla vidět úspěchy svého syna Augustina, jehož schopnosti rozpoznala. Toužila po životním úspěchu svých blízkých. Ale zároveň si uvědomovala, že se její blízcí potřebují setkat s Bohem, že se mají stát křesťany.
Svatá Monika je biblickým obrazem moudré ženy, opravdové manželky a matky, která usiluje o prosperitu svého domova, ale zároveň vynakládá veškeré úsilí, aby se celá její rodina stala věřící.
Vyvrcholením jejího moudrého a svatého života jsou její poslední dny, obzvláště její poslední rozhovor se synem Augustinem o posledních věcech. Když se jí Augustin zeptal, kde chce být po smrti pohřbena, odpověděla jednoznačně: Na místě, kde mě pochováte, mi nezáleží. Žádám vás o to, abyste na svou matku nezapomínali před oltářem Páně.
Může být něco moudřejšího, více křesťanského, než tato víra svaté Moniky?
To, co má skutečný význam, co slouží dobru zemřelého, je svěřit ho Božímu milosrdenství. Plné odevzdání člověka Bohu se uskutečňuje v modlitbě a oběti mše svaté. Právě tato její poslední slova podtrhují a zdůrazňují hloubku jejího křesťanského života, její chápání tajemství eucharistie. Vysvětlují také, proč se tak často modlila u oltáře Páně.
Když slavíme sv. Moniku, měli bychom se od ní nechat poučit, že také pro nás a naše blízké je na zemi nejdůležitější opravdové křesťanství, jehož základem je setkání se vzkříšeným Pánem v eucharistii.