Mladší syn si vyžádal od svého otce svůj díl majetku, který pak dostal. Všechno brzy promrhal a dostal se do velké nouze. Neměl ani potravu, kterou dostávají prasata. Je to obraz, který hovoří o velkém ponížení a potupení tohoto mladého muže. Vůči svému otci jednal bezohledně a nemilosrdně. Neměl žádné výčitky požádat o svou část dědictví v čase, kdy mu to ještě nenáleželo. Dědilo se až po otcově smrti. Tímto požadavkem řekl jasně: Ty, otče, jsi pro mě už mrtvý. Pak sklidil důsledky odmítnutí svého otce, opuštění otcovského domu a odříznutí se od vztahů a lásky svého otce: Dal se na pití, zábavy a nemravný život, a tak rychle promrhal svůj majetek. V důsledku zažil velké ponížení a extrémní chudobu. Když byl na dně, začal konečně chápat něco z velikosti srdce svého otce, začal pravdivěji vidět otcovu dobrotu. Odvážil se vrátit a požádat o pomoc, kterou potřeboval. Jeho návrat domů a setkání s otcem ukazuje, že trochu zmoudřel a udělal, co je nejdůležitější: "Vstanu a půjdu k svému otci." Začal chápat, že jeho otec, se kterým tak ničemně a špatně jednal, je pro něj stále otcem. Když promýšlel všechna jejich dřívější setkání, pochopil, že otec je opravdu dobrý: „Kolik nádeníků mého otce má nadbytek chleba“. Mladší syn nám ukazuje, že člověk ve svém životě potřebuje přijít do tohoto bodu, aby uviděl v Bohu jedno velké dobro.
Starší syn má se svým otcem na první pohled dobrý vztah. Věrně plnil své povinnosti, staral se o majetek svého otce, nic nepromarnil. Je formálně poslušný. Při konfrontaci s dobrotou svého otce však zcela selhal. Nebyl dobrý. V rozhovoru s otcem vyšly na světlo motivy jeho srdce. Ukázalo se, že je žárlivý, pomstychtivý a nesmiřitelný a neumí odpouštět. Když vyčetl otci, že nedostal ani kůzle, aby se poveselil s přáteli, ukázal na své odcizení a neznalost otcova srdce. Fyzicky s ním žil pod jednou střechou, ale duchovně byl úplně jinde. Ukázalo se, že je otci mnohem víc vzdálený než jeho mladší bratr, že je větším marnotratníkem, který nevnímal otcovu dobrotu.
A teď něco o otci. Stavěl domov na skutečných hodnotách, na společenství lásky, odpuštění a na bezmezné dobrotě, aby byl místem se srdečnou rodinnou atmosférou. Pro otce měly hmotné statky druhořadý význam. Nebylo pro něj důležité, že se mladší syn svým jednáním ponížil. Důležité bylo, že se vrátil, aby mohl být s ním, aby spolu opět hodovali u společného stolu.
Ježíš v tomto podobenství ukázal Boží dobrotu a také dvě cesty, po kterých na tomto světě chodíme. Z podobenství vyplývá, že pro Boha není náš hřích problém, že mnohem horší je postoj staršího syna, jeho arogance, pohrdání druhými, jejich slabostí a hříchy. Ježíš nám ukázal, že se snadněji k Bohu vrátí člověk, který se hodně provinil, než člověk, který si myslí, že je jeho život v pořádku, že jeho náboženství je správné.
Ve druhém čtení jsme slyšeli svědectví svatého Pavla, kde říká, že zhřešil pronásledováním církve, že pronásledoval pravdu o Božím milosrdenství zjevenou v Ježíši z Nazareta. Vyznává hříšnost, která vůbec nebyla nějakou nemravností, jen neporozuměním pravdě o Bohu a jeho lásce. Podobal se staršímu synu.
V prvním čtení je řeč o hříchu, který spáchal vyvolený národ, když odlil zlaté tele. Toto tele mělo Izraelitům představovat Boha, který je vyvedl z otroctví Egypta. Dali mu pozemskou podobu, která, jak věřili, jim pomůže lépe si jej představit. Ale dát Hospodinu pozemskou podobu je nejhorším hříchem, naší největší tragédií, protože nás to odvede od Boha. Zde najdeme postoj staršího syna, který chtěl, aby otec jednal podle něj. My máme být obrazem Boha, ne naopak.
Bůh se s lidskou nemravností, s lidským hříchem úplně vyrovnal. Ježíšova smrt na kříži zahladila každý náš hřích. Pro Boha žádný lidský hřích není problém. Problémem je naše pýcha, která chce Boha zavřít do rámu lidského myšlení, našich představ. Naše pýcha nesouhlasí s Boží dobrotou a jeho milosrdenstvím. Problémem je starší syn se svými nápady, se svým smyslem pro spravedlnost. V současnosti velice potřebujeme postoj mladšího syna, který poznal, že bez otce a bez domova se žít nedá. Nebojme se Boží otcovské dobroty a přítomnosti. Bůh k nám přichází především ve svátosti eucharistie.