V centru křesťanství je skutečnost, že náš zakladatel žije, protože vstal z mrtvých. Naše náboženské obřady a postoje jsou prostředky, které nám pomáhají setkat se s naším zakladatelem Ježíšem Kristem. Všechno, co děláme v církvi v rámci křesťanských náboženských obřadů, za prvé zpřítomňuje Boha a pak nás přivádí k setkání s ním. Nekonáme své náboženské obřady jen jako prázdný rituál, obřady, zvláště svátosti nám zprostředkují setkání s Bohem, s jeho živou přítomností.
Křesťanské obřady jsou založeny na víře, která vede k poznání. To znamená, že pokud křesťan věří, ví, že Bůh je živý. Pak ví, že Bůh je člověku přístupný, že cestu k sobě vytvořil. Křesťan věří, že cestou k Bohu je Ježíš Kristus a toto spojení s Ježíšem hledá. Cesta k setkání s Bohem není jen znalost náboženského učení nebo plnění morálních zásad. Cestou je vztah se zmrtvýchvstalým Ježíšem. Bibli čtu proto, abych mohl poznat Ježíše, jeho život a všechno to, co udělal. Je důležité znát toho, který mě může přivést k Bohu. Jestliže se rozhoduji žít morálně, to proto, abych mohl žít s Ježíšem, abychom mohli spolu prodlévat, a on mě přivede k Bohu. Svátosti přijímám proto, abych byl spojen s Ježíšem.
Takže v křesťanství neexistují žádné samoúčelné obřady. Nečtu Bibli ze zvědavosti jako jiné knihy. Všechny náboženské úkony dělám s cílem potkat Boha skrze Ježíše Krista.
V dnešním evangeliu apoštolové prosí Ježíše: „Dej nám více víry!“ Ježíš odpovídá: „Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko….“. Abychom se setkali s Ježíšem a pak spolu s ním putovali k Bohu, nemusíme se trápit askezí, nekonečnými náboženskými obřady, prokazovat se absolutní bezúhonností, stačí věřit, že Ježíš z Nazareta mě spasil. To znamená, že vím, že Ježíš pro mě udělal všechno, co potřebuji, abych měl k Bohu přístup. Musím Kristu dovolit, aby mě svou mocí stále doprovázel, abych od něj neodcházel, a tak neodešel od Boha.
Křesťané vědí, že Ježíš z Nazareta vždy slouží, že se neustále stará o naši spásu. Ježíš je jako sluha, který pracoval celý den na poli, a večer nás ještě obsluhuje u stolu, nás, kteří jsme nic neudělali. Ježíš vykonal všechnu práci za nás. On šel na kříž. On zaplatil celý náš dluh. A dnes intenzivně pracuje na tom, abychom s ním zůstali a neztratili nebe.
Křesťanství je vírou v absolutní Boží dobrotu a zároveň vyžaduje otevřenost Boží milosti, aby konala všechno, co potřebujeme pro náš šťastný život zde na zemi i na věčnosti. Křesťan se nebojí dovolit, aby mu Bůh sloužil. Křesťané se nechlubí skutky, které pro Boha udělali, naopak se učí přijímat Boží milost, napodobují Marii, která měla odvahu dovolit Bohu, aby v jejím životě učinil veliké věci.
Když vynaložíme správné náboženské úsilí, které nás přivede k Bohu, k jeho dobrotě, když zakusíme Ježíšovu pokornou službu, když pochopíme Ježíšovu lásku, tehdy nám nebude obtížné napodobovat Ježíše, obětovat svůj život pro dobro druhých. Pak nebude problémem říci: „Jsem jenom služebník. Udělal jsem, co bylo mojí povinností“.
Svatý Pavel vybízí Timoteje: „Měj víru a lásku v Kristu Ježíši. Tento drahocenný, tobě svěřený poklad opatruj skrze Ducha svatého, který v nás bydlí“. Sobectví z lidského srdce odchází, když do tohoto srdce vstoupí Boží milost. Nestyďme se veřejně vyznávat víru v našeho Pána a děkovat mu za jeho lásku. Toto bychom měli jako křesťané, neustále dělat pro Pána Boha.