Jeho velké srdce, zcela otevřené chudým, zrálo v rodném domě. V biografii sv. Tomáše se dočteme, že po rodičích zdědil lásku k chudým lidem. To ukazuje na souvislost vývoje osobnosti, kdy se člověk od dětství do dospělosti učí správným vztahům a hodnotám. Základním prostředím je rodina, která předává hodnoty, jimiž žije. Říká se, že jablko nepadá daleko od stromu. Velikost svatosti Tomáše se prohlubovala atmosférou jeho rodného domu.
Církev si vybrala jako liturgické čtení úryvek z druhého listu apoštola Pavla Korinťanům, kde je řeč o moudrém sdílení svého bohatství s lidmi v nouzi. Nejdůležitější zpráva pro nás křesťany je, že se máme dělit a vzájemně si pomáhat. Každý má své možnosti, jak druhému pomoci. Jeden má k tomu potřebné materiální prostředky, druhý své přirozené schopnosti nebo modlitbu. Nemůžeme být slepí k potřebám druhých. Evangelium nás k tomu vybízí.
Jeden svatý říkal, že máme dávat chleba potřebným tak, aby nás za to neproklínali. Máme pomáhat tak, aby moje levice nevěděla, co dělá moje pravice. Není dobré, když nás druzí vidí a za to chválí. Moje pomoc nesmí příjemce ponižovat, nesmí mu ukázat, že je někým horším. Ve skutečností nevíme, čí pomoc je užitečná. Nevíme, zda víc pomůže materiální dar, osobní nasazení nebo modlitba.
Nevíme, kdo koho více obdaroval, kdo komu více pomohl. Je to náš nebeský Otec, který vidí i to, co je skryté, jenom on to může dobře posoudit. A dozvíme se to, až před ním staneme tváří v tvář. To, co máme nyní dělat, je velkoryse pomáhat jeden druhému. To nás svým příkladem učí Tomáš z Villanovy. Prosme ho: svatý Tomáši, vyuč nás.
Dnes slavíme svatého Tomáše z Villanovy, biskupa. Byl augustiniánem. Do kláštera vstoupil v Salamance. Učil teologii na vysoké škole v Alcala a v klášteře. Byl dvorním kazatelem císaře Karla V, a také jeho poradcem. V roce tisíc pět set čtyřicet čtyři byl ustanoven arcibiskupem ve Valencii. Nejvíce ho charakterizuje přátelství s chudými.