Hřích, který první lidé udělali, a my stále děláme, nebyl a není pro Boha největší problém. Boží Syn, druhá osoba Trojice, problém našeho hříchu vyřešil, když se stal člověkem, Ježíšem Nazaretským a zemřel na kříži. Ale Bůh nám nemůže pomáhat, když mu nedůvěřujeme, protože se ho bojíme. Daroval nám svobodu být s ním, nebo od něj odejít a respektuje to.
Nejsme schopni překonat zlo, které ničí naše životy. Boj se zlem a s hříchem jsme vždy prohrávali, a budeme dále prohrávat. Člověk potřebuje Boží pomoc, aby mohl porazit zlo působené hříchem.
Aby nám Bůh mohl pomáhat, potřebuje k nám mít volný přístup. Potřebujeme otevřít své srdce Bohu dokořán. A to uděláme jen tehdy, když se Boha nebojíme, odložíme všechen svůj strach. Když víme, že od Boha nám nic zlého nehrozí, že Bůh je opravdu dobrý.
Pravdu o Bohu nacházíme v Bibli. To připomíná Timotejovi svatý Pavel v dnešním druhém čtení: „Od dětství znáš svatá Písma: ta tě mohou naučit moudrosti … Všechno, co je v nich napsáno, je vdechnuto Bohem“. A když člověk podstoupí úsilí pochopit Boží slovo, to ho přivede k dokonalosti. Svatý Pavel říká: „Tak je potom Boží člověk dokonalý, důkladně vyzbrojený pro každé dobré dílo“. Abychom se zbavili strachu z Boha, potřebujeme dobře poznat Bibli. Když dobře porozumíme Božímu slovu, budeme Bohu důvěřovat. Proto hledejme taková místa, kde je Boží slovo správně vyloženo. Základním kritériem pro pravé hlásání Božího slova je, že lidé nejsou strašeni Bohem, že se nehrozí Božím trestem.
V naší farnosti nabízíme prohloubení znalostí Božího slova na čtvrtečních setkáních s Biblí. Každý z farníků je srdečně zván. Učíme se poznávat Boží pravdy a vysvětlujeme si Písmo.
Celá staletí ukazovala církev Boha jako tvrdého, toho, který trestá, kterého je třeba se bát. Slavný fyzik Einstein jednou řekl: Nemohu pochopit, že by ten, který stvořil člověka, ho chtěl za chvíli trestat. Bohužel, byli a jsou takoví kazatelé, kteří si myslí, že dělají velkou laskavost Bohu, když lidi Bohem straší.
Druhý prostředek, na který nás upozorňuje dnešní Boží slovo a který nás Bohu a jeho milosti otevírá, je modlitba.
V křesťanství modlitba není náboženský rituál. Není to recitace několika náboženských textů, není to nějaká kouzelná formule, kterou získáváme Boží přízeň, aby nás Bůh náhodou nepotrestal. Křesťanská modlitba je setkáním, vytváří prostředí, kde se učíme hovořit s Bohem. Tím, že se na začátku první člověk skryl před Bohem, jsme ztratili schopnost s Bohem mluvit. Už nevnímáme, že Bůh je dobrý, že nám ze své podstaty neubližuje a nezraňuje nás.
V podobenství o nespravedlivém soudci nám Ježíš ukazuje, že ani přítomnost zla v našem srdci nás nezbavuje možnosti konat dobro. O co více srdce Boha, ve kterém není žádné zlo. Ježíš říká: „A Bůh by se nezastal svých vyvolených, kteří k němu volají ve dne v noci, a nechal by je dlouho čekat? Říkám vám, že se jich rychle zastane!“ Ale pak následuje otázka: „Ale nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde?“
Obracíme se k Bohu o pomoc. Ve své slabosti a bezmoci proti rozšiřujícímu se zlu voláme k Bohu o ochranu. Ale často Boží pomoc ani vyřešení našich problémů nezakusíme. Ptáme se, zda Bůh slyší nebo ne, nebo jak dlouho musíme ještě volat?
Ježíš říká, že Bůh k nám chce velmi rychle přijít s každou pomocí. Problém však spočívá na naší straně. Podmínkou je víra. Jde o zásadní otázku, zda se stále Boha bojíme a nedůvěřujeme jeho dobrotě, nebo Bohu věříme a svěřujeme se mu.
V prvním čtení jsme slyšeli, jak se Mojžíš modlil. Mojžíš volá o pomoc k Bohu, žádá podporu v boji při záchraně svého lidu. Je to obraz a také příklad pro naše boje s různým zlem, které na nás útočí. Mojžíš se modlí s Áronem a Churem. Jsou tři. Když se Mojžíšovy ruce v modlitbě unavily, oba mu společně pomohli, podepřeli jeho ruce. Když Ježíš mluvil o skutečné modlitbě, doporučil setkávat se ve dvou nebo ve třech. Modlitba není snadnou činností. Naše setkání s Bohem vyžaduje moudrost, zkušenost, znalost Božích podmínek a především víru v Boží dobrotu. Dříve než archanděl Gabriel mohl předat Boží poselství Marii, musel jí říci, aby se nebála. Musíme si navzájem pomáhat zbavit se strachu z Boha. Hlavním úkolem kultu svatých v církvi je přivést nás k víře v Boží dobrotu, k důvěře, že nám od Boha nic zlého nehrozí, že se Boha nemusíme vůbec bát. Účinnost naší modlitby závisí na naší důvěře v Boha.
V úterý se budeme opět společně modlit ke svaté Ritě. Přijměte pozvání na tuto pobožnost, která vám zprostředkuje Boží milost. Jako Mojžíšovi pomáhali Chur a Áron, můžeme si navzájem pomoci v dobré modlitbě. I svatí v církvi mají úkol nám svou přímluvou pomáhat. Potřebujeme se navzájem, potřebujeme svaté, aby naše modlitba byla účinná, přinášela Boží milost, aby náš život byl šťastný.