slavnost Výročí posvěcení kostela

Slavnost, která připadá na tuto neděli, má název: Výročí posvěcení kostela. Tato slavnost upozorňuje na význam posvátných míst, kterými jsou kostely a kaple, tj. na místa, kde se křesťané scházejí k modlitbě a především k oslavení eucharistie.
Modlit se a také slavit eucharistii můžeme na různých místech, např. v našich bytech, venku v přírodě, nebo v nějaké hale a podobně. Ale posvěcené kostely a kaple nesou specifickou atmosféru, kterou potřebujeme, abychom dobře prožili mši svatou nebo jiná liturgická a modlitební setkání.


Během svých cest při práci v duchovní obnově jsem často slavil eucharistii v nějaké hale nebo stanu na čerstvém vzduchu, a byly to často velmi hluboké zážitky, ale vždy zůstala touha po kostele nebo kapli. Bůh si vybral tato místa svého přebývání, abychom jej zde uctívali a slavili zde eucharistii. Proto jsou tato místa posvěcena, konsekrovaná, jednoduše řečeno: Darována Bohu. Šalamoun se modlil: „Ať jsou tvé oči ve dne v noci otevřeny nad tímto domem, nad tímto místem, o němž jsi řekl: Mé jméno bude zde, slyš modlitbu, kterou tvůj služebník bude na tomto místě konat“. Tato místa jsou svědectvím víry těch, kteří se zde shromažďují, svědectvím jejich lásky k Bohu a jejich touhy po něm.
Krása kostela nebo kaple, jejich výzdoba, čistota místa, vzhled liturgických oděvů, květinová výzdoba a zpěv během liturgických nebo modlitebních setkání vypovídají o víře lidí, kteří se zde shromažďují. Pokud je kostel špinavý nebo zanedbaný, plný kýče – ukazuje na lidi a jejich nevěru. Můžeme se ptát, v jakého Boha věří? Vnější i vnitřní vzhled kostela - chci říci velmi jasně - je obrazem toho, jakou víru mají lidé, přicházející na toto místo. Zda je pro ně Bůh krása nebo jen nějaký kýč.
Nedávno jsem byl ve Španělsku a viděl jsem mnoho krásných katedrál a kostelů. Tato krása, kterou jsem mohl obdivovat, silně pohnula ducha, aby chválil a obdivoval Boha. Chci říci, že tam nebyl kýč, byla tam krása, která jednoduše uchvátila, potěšila, naplnila pokojem a zaměřila oči na toho, který je největší krásou.
Bůh nám dává různé prostředky, kterými nám chce pomoci přiblížit se k němu. Jedním z důležitých prostředků je vzhled a výzdoba našich chrámů. Ve Starém zákoně najdeme v knize Proroka Aggea následující text: „Tento lid říká: Dosud nenadešla chvíle, aby se znovu postavil Jahvův Chrám. A Jahvovo slovo se prostřednictvím proroka Aggea ozvalo takto: Je snad správné, abyste bydleli ve svých dřevem obkládaných domech, zatímco Boží dům je zpustošený? Nyní tedy mluví Jahve Sabaot takto: Přemítejte ve svém srdci o cestě, po níž jste se dali. Mnoho jste zaseli, ale málo svezli do stodol. Jedli jste, ale ne dosyta, pili jste, ale žízeň jste neuhasili. Oblékli jste se, ale nezahřáli jste se. Námezdník si vydělal mzdu a vložil ji do děravého měšce. Takto mluví Jahve Sabaot. Přemítejte ve svém srdci o cestě, po níž jste se vydali. Vystupte na horu, přineste dřevo a znovu zbudujte Dům, najdu v něm zalíbení a zjevím tam svou slávu – říká Jahve. Očekávali jste hojnost a byla nouze. Když jste sváželi do stodol, vyfoukl jsem vám to. Ale proč? Výrok Jahva Sabaot. Kvůli mému Domu, který je zničený, zatímco vy se každý točíte kolem svého domu“.
Naše bazilika určitě není v troskách, ale každý máme povinnost přispívat k rozkvětu tohoto místa, pečovat o čistotu, výzdobu a krásu liturgického slavení. To se netýká jen malé skupiny angažovaných farníků, ale každého. Pro každého z nás je důležité inspirovat se krásou. Je zodpovědností každého z nás, aby nám naše chrámy, dědictví našich otců, co nejdéle sloužily.
Mnozí možná řeknou, proč investovat peníze do zdí?
Tato věc určitě není na cestě naší víry nejdůležitější, ale důležitá je.
Před Ježíšovým zajetím Maria přinesla libru vzácného oleje z nardu a v Lazarově domě pomazala Ježíšovi nohy. Byla obviněna, že tento olej nedala k prodeji za tři sta denárů. Tři sta denárů je odměna za tři sta pracovních dnů. A peníze prý měly být dány chudým. Ježíš kritiku odmítl a Marii pochválil. Proč často investujeme tolik peněz do zdí našich chrámů?
Existuje pouze jedna odpověď, protože na cestě naší víry také potřebujeme krásné prostory pro naši modlitbu a pro slavení eucharistie, protože to také Boha těší, stejně jako naše péče o chudé a potřebné.
Chci říci jednu věc: pokud v srdci máme opravdový zájem o chudé, tak v našem srdci najdeme také zájem o krásu chrámu, ve kterém se setkáváme s Ježíšem v eucharistii.