Když Ježíš procházel Jerichem, doprovázel ho velký zástup lidí. Ale jen jeden člověk v Jerichu se skutečně s Ježíš setkává a také přijímá požehnání. Spousta lidí se dívá na Ježíše, poslouchá jeho slova, ale nepoznají, kdo je Ježíš z Nazareta. Jsou diváci určitých a možná i zajímavých událostí, jsou posluchači, kteří slyší nepochybně něco zajímavého, ale z tohoto setkání pro sebe nic nečerpají. Nezískávají nic nového a ve skutečnosti ztrácejí čas, namáhají se zbytečně.
Není to názorný obraz naší účasti na eucharistii? Posloucháme Ježíšova slova, jsme svědky mimořádného zázraku proměňování, kde se chléb stává Kristovým tělem a víno jeho krví, a vůbec to na nás nepůsobí.
Myslím si, že se musíme pozorně podívat na Zachea, a něco se od něho naučit. Podívejme se na jednotlivé kroky, které Zacheus udělal.
O Zacheovi se píše, že „by rád uviděl Ježíše, jak vypadá“. Informace, které k němu přišly, ho skutečně zajímaly. Našel v nich už nějaké odpovědi na otázky, týkající se dalšího směru svého života. Papež Benedikt šestnáctý říká, že setkání s Ježíšem nás nenechá na naší staré cestě. Když se člověk setká s Ježíšem, vždy uslyší slovo: obrať se, změň svůj způsob života, své životní hodnoty. Potřebujeme neustálou korekci. Láska, ke které potřebujeme dorůst a dozrát, vyžaduje neustálou práci na sobě. Musíme odmítat staré hodnoty a vybírat nové, které nabízí evangelium. Opravdové setkání s Ježíšem a jeho slovem vždy přináší do lidského srdce revoluci, vždy jím zatřese.
Z výše uvedeného vyplývá otázka: Stojíme o skutečné setkání s Ježíšem, slyšíme opravdu Ježíšovo evangelium, nebo chceme zachovat dosavadní status quo?
Zacheus si musel být vědom, že jeho starý způsob života potřebuje revizi. Měl odvahu poslouchat své svědomí, které mu vyčítalo. Evangelium říká, že Zacheus „byl malé postavy“. Tato výpověď není především o jeho výšce, ale o jeho sebevědomí, které ví o svých omezených možnostech vyrovnat se s úzkostmi srdce, neschopnosti udělat důležité změny ve svém životě.
Myslím si, že v pochopení svých omezení, své bezmoci být spravedlivým a pořádným člověkem, v přijetí své „malé postavy“, je začátek pravého křesťanství. Protože tehdy začínáme hledat pomoc u Boha, tehdy Ježíš a jeho evangelium začíná mít pro nás význam a smysl, tehdy Ježíš navštíví náš domov.
Aby Zacheus mohl uvidět Ježíše, musel vylézt na fíkovník. Tento obraz říká, že skutečné setkání s Ježíšem vyžaduje naši aktivitu, kroky, které ukážou, že to myslíme vážně, že se chceme s Ježíšem opravdu setkat, že ho chceme uvidět a uslyšet. Zacheus se chová jinak než zástup lidí, který doprovází Ježíše. Dokonce udělá něco, co ho i zesměšňuje. Pro nás tímto trapným šplháním na fíkovník může být účast na čtvrtečních setkáních s Biblí pro dospělé, nebo v úterý nebo v pátek pro mládež. Smysluplnou náboženskou aktivitou bychom měli ukázat Bohu, že nám záleží na Boží milosti, že o ni stojíme.
Další poučení, které dává Zacheus, je jeho radost z možnosti pohostit Ježíše. Jaký je postoj mého srdce, když přijímám svaté přijímání? Prožívám radost, že ke mně Ježíš přišel, a je hostem pod mou střechou?
Když odcházíme od svatého přijímání, tváříme se velmi vážně, zřídka máme radost ve tváři. Je to v pořádku?
Evangelium dále vypraví, že když Zacheus přijal Ježíše s radostí, všichni reptali, pohoršovali se, že Ježíš vešel jako host k hříšníkovi. Ježíš nepřišel na tento svět jako podívaná pro mnohé, aby dělal nějaká show. Ježíš přišel, aby nám pomáhal chodit po správných cestách. Mezi lidmi není nikdo, kdo by byl spravedlivý, každý je hříšník, a tak potřebuje Ježíšovu pomoc. Závidíme druhým Boží dary, Boží požehnání. Závidíme Boha druhým, protože sami nemáme odvahu se s Ježíšem setkat a nechat se proměnit.
Setkání s Ježíšem Zachea vede ke štědrému sdílení svého majetku s chudými a pak k napravení křivd, které spáchal. Když se s námi Ježíš setká, nikdy nás nenechá v našich problémech, v našem sobectví, v naší nespravedlnosti.
Papež Benedikt šestnáctý řekl, že křesťanství je ve své podstatě setkání se zmrtvýchvstalým Ježíšem, setkání, které nás nenechá v klidu, protože vyžaduje důležité, základní změny v našem dosavadním jednání. Cítíme to, ale velmi se bojíme těchto změn, bojíme se změnit směr našeho života, zvolit nové hodnoty. Ale Zacheus nám ukazuje, že naslouchat Ježíšovi a jeho evangeliu přináší opravdovou radost, dělá život šťastným a zaručuje spásu.
Ježíš „přišel hledat a zachránit, co zahynulo“. Prosme Zachea, aby nám vyprosil milost stejné odvahy riskovat podobné setkání s Ježíšem.