Prostor, ve kterém byla prodávána zvířata k oběti, a směňovaly se peníze, byl původně určen pro pohany. Nazýval se Nádvoří pohanů. Podle práva na toto nádvoří mohli vstoupit pohané, aby se modlili. Ale Židé, aby předešli možnosti poskvrnění chrámu, toto nádvoří pohanům zavřeli a toto místo určili pro výše uvedenou činnost, která byla nezbytná pro provoz chrámu.
Proč Ježíš vyhnal prodavače a směnárníky, když dělali tak důležitou práci?
Bylo velmi zlé, že Židé pohanům zamezili přístup k Bohu. Bůh není jen Bohem nějakého národa, nějaké skupiny lidí. Když bráníme někomu v poznání Boha a přístupu k němu, velmi hřešíme, je to velké zlo, když někoho vylučujeme ze spásy. Tehdy děláme z církve tržnici.
Toto nádvoří v chrámě mělo být branou, která měla přivádět pohany k živému Bohu. A když bránu pohanům zavřeli, možnost obrácení podstatně omezili. A to bylo před Bohem veliké zlo, veliký hřích, proto se Ježíš tak rozzlobil.
Potom Ježíš mluví o novém chrámu, který bude postaven jeho smrtí a zmrtvýchvstáním. I svatý Pavel v prvním čtení říká: „Nevíte, že jste Boží chrám a že ve vás bydlí Boží Duch?“ Dnes je Božím chrámem církev. Je to místo setkání nevěřících lidí s Bohem. A to nebezpečí a pokušení nás křesťanů, že našimi vlastními nápady a pravidly omezíme nebo i zabráníme přístupu lidem k Bohu, trvá i dnes.
V čem leží ono nebezpečí?
Svatý Pavel učí, že naše svědectví o Bohu se musí opírat o víru v Ježíše Krista, našeho jediného Spasitele. „Nikdo nemůže položit jiný základ nežli ten, který je již položen – a tím je Ježíš Kristus“. Svět potřebuje poznat, kudy vede cesta k Bohu. Pokud nedostává tuto informaci, bude se dál potácet a ztrácet v hříchu a beznaději.
V církvi mělo zavírání tak zvaného „nádvoří pohanů“ nevěřícím v různých dobách různou podobu, různý obsah. Dnes je to tak zvaný ekumenismus, který učí, že člověk může dojít spásy i v jiných náboženstvích, že k Bohu vede mnoho cest. Ale tato řeč odporuje slovu Nového zákona, kde je jedinečnost Ježíše jako Spasitele nesporná a potvrzená.
Ty, kdo útočí na základy Božího chrámu, Bůh z chrámu vyžene. Základy Božího chrámu stojí na Bohu, jsou neotřesitelné. Boží chrám je svatý především svatostí svého zakladatele. Tuto svatost střeží sám Bůh. Opakuji: „Nikdo nemůže položit jiný základ nežli ten, který je již položen – a tím je Ježíš Kristus“.