1. neděle adventní – cyklus A

Mt 24, 37 – 44
Dnešní neděli, první adventní, církev začíná nový liturgický rok. Texty dnešní neděle mluví o posledním příchodu Ježíše na konci časů. Z Boží perspektivy se dějiny lidstva začaly stvořením člověka a dojdou cíle ve druhém příchodu Božího Syna, kdy člověk bude zbožštěn a zasedne s Ježíšem po Boží pravici.
Tomuto konečnému finále lidského života bude předcházet Boží soud. Dar nové, věčné existence získáme, když nás Bůh uzná za hodny věčného života.

Musíme dosáhnout této míry lidské dokonalosti, kterou Bůh každému jednotlivě určil. O Božím soudu neradi slyšíme, ale nějak cítíme, že se mu nevyhneme. Možná se právě proto zlobíme na Boha.
Církev, když mluví o Božím soudu, nejčastěji říká, že člověk bude souzen za své hříchy, za svou nemravnost. V této souvislosti se ptáme: cožpak Bůh může být spravedlivý, když nás odsoudí za to, co sami nejsme schopni udělat. Člověk ze svých sil není schopen nehřešit, žije přece v těle, které podléhá zákonu hříchu.
Dnešní evangelium o hříchu a nemravnosti jako kritériu odsouzení vůbec nemluví. Říká: S příchodem Syna člověka, s Božím soudem „to bude právě tak jako v Noemově době: Jako totiž v době před potopou lidé jedli a pili, ženili se a vdávali až do dne, kdy Noe vstoupil do Archy, a nic netušili, až přišla potopa a všechny zahubila“. Ježíš ve svém vysvětlení příčin potopy nemluví o hříchu, ale mluví o běžném každodenním životě člověka na zemi, ve kterém chybí jedna věc. Tito lidé ve svém každodenním životě vůbec nemysleli na Boha, v jejich životě se pro Boha žádné místo nenašlo, starali se jen o své pozemské záležitosti.
Soud nad lidským hříchem, nad lidskou nemravností již proběhl. Na kříži, na Kalvárii Bůh zničil každý hřích člověka, každou lidskou nečistotu a nepravost. Boží soud prožíváme tehdy, když jdeme do zpovědnice, vyznáváme své hříchy, a dostaneme rozhřešení ústy kněze.
Pokud chceme dojít do věčnosti, musíme si každý den na Boha najít čas. Musíme najít odvahu přemýšlet společně s Bohem o svém životě, musíme mít odvahu ke změně jednání. Člověk potřebuje pravidelná setkání s Bohem. Musíme dovolit Duchu svatému přicházet do našich srdcí a mluvit do našeho svědomí. Musíme pochopit význam a důležitost Ježíšovy oběti na kříži, která skutečně snímá všechny hříchy člověka. Když žijeme jako by Bůh neexistoval, tehdy odmítáme jakoukoliv Boží pomoc. Když nevěříme, že Bůh je, zavíráme svůj život před spásou.
Když se svobodně chceme setkávat s Bohem, přicházíme na pravidelné schůzky, na modlitby.
Sami nerozpoznáme většinu nebezpečí, která nás ohrožují. Toto poznání má pouze Bůh, a zvlášť, pokud jde o poslední události. Když nemáme pevný vztah k Bohu, zůstáváme sami, ponecháni napospas svým omezením. K tomu, kdo se modlí, Bůh přichází, může mu pomoci, varovat ho, a nakonec mu dát věčný život.
Takže Boží soud je v našich rukou, v naší vůli zastavit se před Bohem a přijmout jeho milost. My rozhodujeme, zda budeme vzati a přivedeni do nebeské slávy, nebo ponecháni napospas přicházejícímu zlu a záhubě.