2. neděle adventní

Mt 3, 1 – 12; Řím 15, 4 – 9; Iz 11, 1 - 10
Náš život na zemi utváří naši věčnost. Máme dvě možnosti, žít s Bohem nebo bez Boha, což je rozhodnutí o neexistenci, volba nějaké nepochopitelné tmy, něčeho, co děsí. Ale získat věčný život je nad naše možnosti. Věčný život nám může být jen darován někým, kdo ho vlastní. My křesťané, když přijímáme Boží zjevení, věříme, že věčný život získáme jen v Ježíši Kristu. Jen on sám je cesta, která nás vede k věčnosti.


Ale bohužel máme velký problém tuto cestu najít. Máme obrovské potíže důvěřovat Ježíši, svěřit svůj život do jeho rukou, nechceme ho poslouchat, protože se Boha opravdu bojíme. Boží zjevení – Bible - odkrývá jasný obraz nádherné věčnosti. Ježíš, jako náš průvodce do věčnosti, ukázal a potvrdil svou smrtí na kříži úplnou dobrotu. Z jeho strany nám nehrozí nic zlého. Jeho smrt na kříži dokládá, že nám nelže. My Ježíši přesto nevěříme, lehkomyslně odmítáme hledat jeho cestu a tou cestou jít.
V dnešním prvním čtení najdeme krásný obraz života, ve kterém nic zlého nehrozí. Prorok Izajáš říká, že správné poznání Boha přináší člověku dobrý a bezpečný život: „Nikdo nebude škodit ani zabíjet, protože poznání Hospodina naplní zemi“. To, co říká Izajáš, neplatí tehdy, když máme špatné poznání Boha, když se nesnažíme o správné pochopení Božího zjevení. Svatý Pavel v druhém čtení vysvětluje, že „všechno, co kdysi bylo napsáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z Písma čerpali vytrvalost a povzbuzení, a tak měli naději“. Když nevěříme Bohu, jeho slovu, odmítáme jeho pomoc. Na tomto místě se můžeme zeptat na jiná náboženství. Zda tam není také cesta k věčnosti, k Bohu?
Nekřesťanská náboženství nabízejí různé náboženské praktiky a rituály jako prostředek uvolnění, uzdravení, osvobození a dosažení věčnosti. Ale má člověk sám ze sebe reálně sílu překonat smrt, má nějaký prostředek, například elixír života, který mu dá věčnost? V čtyřicátém devátém Žalmu čteme: „Ale své vykoupení si člověk nekoupí, ani Bohu za sebe nesplatí výkupné: Je drahé vykoupení jeho duše a vždy bude mnoho chybět, aby člověk přežil a nikdy neuviděl hrob“. Křesťanství učí, že věčný život je člověku zdarma darovaným darem z Boží milosti.
Ale abychom mohli přijmout dar věčného života, je třeba splnit určitou podmínku. O tom mluví dnešní evangelium. Jan Křtitel je předchůdcem Ježíše. Splnil svůj základní úkol, připravil cestu Ježíši, aby ohlašoval nebeské království, to znamená, otevřel cestu spásy člověku. Jan Křtitel začal své vystoupení slovy: „Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království“. To znamená, že se cesta k věčnému životu už otevírá. První krok k obrácení je poznání, že moje cesta životem není správná, že když žiji podle standartu světa, hřeším. To vede k druhému kroku, kterým je vyznání své hříšnosti, vyznání svých konkrétních hříchů. A pak rozhodnutí, žít podle zákona lásky. Jan přikazuje: „Přinášejte tedy ovoce hodné obrácení“.
Rozhodnout se k obrácení je v naší moci, ale nemáme sílu uskutečnit toto rozhodnutí, uvést ho plně do života. Proto Jan ohlašuje příchod toho, který bude křtít Duchem svatým a ohněm. Prorok Jan hlásal nutnost obrácení a pak ukázal na toho, který naše obrácení svou mocí upevní, aby bylo skutečné, aby vedlo k plnému bratrství mezi lidmi.
Ježíš křtí Duchem svatým a ohněm. Naše křesťanství začíná přijetím svátosti křtu. Ve svátosti křtu k nám přichází Duch svatý. Skrze křest se stáváme chrámem Ducha svatého. Ale tato přítomnost Ducha svatého není automatickým následkem obřadu křtu. Člověk, který přijímá křest, musí udělat pevné rozhodnutí k obrácení, to znamená, že si zvolí život podle hodnot Ježíšova evangelia, podle přikázání lásky. Duch svatý musí vidět, že pokřtěný se opravdu rozhodl následovat Ježíše. Neboť jen tehdy může s tímto člověkem spolupracovat.
Duch svatý přichází k člověku jako oheň, který spálí všechno, co je před Bohem zlé. Tento oheň způsobuje člověku bolest. Není pro nás jednoduché odmítat všechno, co patří světu, ve kterém žijeme, odmítat hodnoty tohoto světa. Ale společnost lidí, založená na působení Ducha svatého, se stává prostředím opravdového míru, bratrství, a tím cestou k věčnosti v Bohu, k tomuto životu, ve kterém už nebudou slzy, utrpení, selhání a bolest.
Potřebujeme si velmi dobře uvědomit význam Ducha svatého a nutnost jeho práce v našich srdcích. Potřebujeme se přátelit s Duchem svatým, on nemůže být pro nás někým neznámým, ale tím, koho důvěrně známe, a s kým každodenně spolupracujeme na proměně svých životů podle lásky.