Středa - 2. adventní týden

Iz 40, 25 – 31; Mt 11, 28 - 30
V dnešním prvním čtení a evangeliu Bůh odpovídá na naši únavu životem, na naše utrpení a různé obtíže. Radí nám, jak je máme řešit. Ježíš nám slibuje potěšení, občerstvení, to, co potřebujeme. To znamená, že Bůh není lhostejný k obtížným otázkám našich životů, že Bůh není lhostejný vůči našemu utrpení.


V církvi jsme slýchali a můžeme bohužel stále slyšet, že každé utrpení, které se nás dotýká, nebo jiné těžké životní zážitky jsou křížem, který musíme vzít na svá ramena a pokorně je nést.
Je důležité poznat, zda naše utrpení a naše různá životní strádání jsou z Boží vůle.
V prvním čtení Bůh připomíná, že ten, který stvořil končiny země, nezemdlí ani se neunaví, aby dával znavenému sílu, bezmocnému východisko. Bůh se velmi jasně zavázal k pomoci. Aby nám Bůh mohl účinně sloužit, musíme se jeho pomoci otevřít. Prorok Izajáš říká, že ti, kdo doufají v Hospodina, nabývají sil jako orli, dostávají křídla, běží a neumdlévají, jdou bez únavy. Proto úspěšný, šťastný život člověka závisí na důvěře v Boží dobrotu a pomoc.
To, jak máme důvěřovat, jak důvěru žít, Ježíš vysvětluje následujícími slovy: Vezměte na sebe mé jho, učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem. Důvěra v Boha je poslušnost Ježíši. Pokud opravdu doufám v Boha, budu dělat vše, abych žil podle Ježíšova způsobu života. Takže budu číst evangelium, abych dobře poznával Ježíše, budu se dívat na jeho chování, abych byl schopen následovat tento životní vzor.
Přijmout Ježíšovo jho je rozhodnutí následovat Ježíše v jeho jednání. Pokud se rozhodnu vzít toto jho na sebe, Bůh mi dá veškerou pomoc, která způsobí, že tento způsob života neunaví, že mě utrpení nezničí, ale naopak naleznu pro svou duši posilu a odpočinek. Neboť Ježíšův způsob života netlačí a břemeno následování Ježíše netíží.