Narození Páně

O Vánocích se radujeme z toho, že se Bůh stal člověkem. Proč to Bůh učinil? Co ho k tomu přimělo? Myslím si, že především to, že člověk přestal být člověkem, že jsme ztratili skutečné lidství.
Události Ježíšova narození v Betlémě ukazují, jak nelidské mohou být vzájemné vztahy.
Dnes je to podobné, protože člověk se nezměnil.


Při oslavě Ježíšova narození se neobejdeme bez čestného pohledu na sebe a své vztahy k bližním. Položme si otázku, kým jsme pro své blízké, pro přátele a pro druhé? Dokážeme být bližními?
Evangelium půlnoční mše svaté nám připomnělo, že Marie a Josef nenašli nocleh, lidský příbytek, kde by se Ježíš mohl narodit. Je to zvláštní, protože Josef pocházel z Betléma a bydleli tam jeho příbuzní. A v té době i vzdálení příbuzní byli považováni za členy domácnosti. Proč Josefa nepřivítali a nepohostili?
Možná proto, že v Betlémě během sčítání lidu byli všichni obyvatelé zaměřeni na podnikání. Najednou bylo tolik lidí, kteří potřebovali ubytování, jídlo, suvenýry a zábavu. Pro město a jeho obyvatele to byla skvělá příležitost lehce zbohatnout. A v tom množství lidí dva chudí hledají ubytování. Jaký mohou přinést zisk, a navíc žena je v pokročilém stadiu těhotenství. Na situaci Josefa a Marie se můžeme podívat i jinak. Měli v Betlémě příbuzné, tak proč je nepřijali?
Evangelista Lukáš, když popisuje pobyt Josefa a Marie v Betlémě, říká: " Také Josef odešel z Galileje, z města Nazareta, do Betléma, aby se nechal zapsat s Marií, svou snoubenkou, která byla těhotná." V té době bylo velkým skandálem, že Maria, která nebyla ještě provdaná za Josefa, byla již ve velmi pokročilém těhotenství.
Jak jinak dát najevo své pohoršení vůči těm, kteří zneuctili rodinu, její dobré jméno, než tím, že jim zavřeme dveře svého domova.
Můžeme se zeptat, odmítli lidé v Betlémě Boha?
Obyvatelé Betléma byli přece věřící, dodržující tradice svých otců. Hostinský, když řekl: nemám místo a zavřel dveře dvojici chudých lidí, od nichž neočekával běžný zisk, a navíc těhotné ženě, s níž mohou být potíže, neudělal nic neobvyklého a špatného. A příbuzní nechtěli vzít pod svou střechou toto pohoršení a tím souhlasit s jejich hříchem.
Dokážeme si představit překvapení těchto lidí, když na posledním soudu uslyší od Pána: "Byl jsem cizinec a nepřijali jste mě!" Jak to Pane, to přece není možné! Takového zákazníka, jako jsi ty, bych určitě nepřehlédl! Zde muselo vzniknout nějaké nedorozumění!
To není možné! Jak bych mohl takového příbuzného přehlédnout? Je to určitě omyl!
A uslyší: Pamatuješ si ten prosincový večer a dva chudé lidi, kteří prosili o pohoštění ve tvé hospodě a o nocleh ve tvém domě? Měl jsi obavy z potíží; pohoršil ses nad svými příbuznými. Chtěl jsem se narodit ve tvém domě, ale tys mě nepřijal.
V dnešním evangeliu Jan říká: „Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali“. V jedné z koled zpíváme: „Nebylo místo pro tebe v Betlémě v žádném hostinci. A narodil ses Ježíši v chlévě, chudobě a chladu“.
Pokud chceme prožít radost z Božího narození, nevyhneme se otázce: Dokážu být bližním, umím nabídnout pomocnou ruku? Nechodím bez povšimnutí okolo druhého, nezavírám oči před jeho problémy a utrpením? Nejsem slepý? Umím se zastavit, nebo spěchám jen za svými záležitostmi? A nepohoršuji se také: jak jen mohl, jak jen mohla udělat něco takového, říci tato slova, chovat se takhle. Postoj hostinského a Josefových příbuzných z Betléma nám mnohdy není cizí.
Známý židovský filosof a myslitel Abraham Heschel sdělil svou zkušenost: Když jsem ve třicátých letech studoval v Německu, často jsem navštěvoval jezuitskou knihovnu. Jednou jsem se zeptal otců Jezuitů, proč nevystoupí proti jednání nacistů, proč nebrání Židy. Odpověděli mi: Nacisté mohou zavřít naši knihovnu. Řekl jsem si: Co se to děje, že knihy mají větší cenu než lidé? Člověk přestává vidět druhého a redukuje ho na věc, která se ho vůbec netýká. Odmítnutí pomoci člověku je odmítnutím Boha. Důsledkem ztráty Boha je osamocenost člověka.
Když chci radostně a v pokoji oslavit Vánoce, nemohu se vyhnout upřímnému pohledu na své jednání s druhými, zvláště s těmi, kteří se v životě ztratili a potřebují pomoc. Opravdovou radost přináší štědré dávání. To ukazuje název Štědrý večer, dárky pod stromečkem a srdečná přání. Bůh nás svým příchodem štědře obdaroval a kdo se s jeho štědrostí potkává, jedná stejně.
Dnešní evangelium říká, že Ježíš přišel do vlastního, přišel k člověku, aby se s ním setkal. Všem, kteří byli shledáni dobrými, dal moc, stát se Božími dětmi, syny a dcerami Božími, to jest těmi, kteří již zde na Zemi vidí Boha a Jeho slávu a přijímají milost za milostí.
Křesťanství je cesta lásky k druhému, kdy se učíme nabízet bezpodmínečně pomocnou ruku. Takový je Bůh, který se stal člověkem a hledá své následníky.