Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka – 26. prosince

Mt 10, 17 – 22
Na druhý den Vánoční doby církev ve své liturgii slaví mučedníka. Mučednictví je z lidského bezvýchodnou událostí. Hned po radostné oslavě narození mluvíme o smrti, a navíc brutální. Bible říká, že Štěpán byl ukamenován k smrti.


Když jsem přemýšlel o tom, proč církev umístila vedle sebe radostnou a tragickou událost: narození dítěte a mučednictví, přišla mi na mysl slova svatého Pavla z dopisu Filipanům: „Veřejně a směle jako vždycky i nyní na mně bude oslaven Kristus, ať životem, ať smrtí. Život, to je pro mne Kristus, a smrt je pro mne zisk. Mám-li žít v tomto těle, získám tím možnost další práce. Nevím tedy, co bych vyvolil, táhne mě to na obě strany: Toužím odejít a být s Kristem, což je jistě mnohem lepší, ale zůstat v tomto těle je zase potřebnější pro vás“.
Pavel říká, že smrt je pro něj zisk. Smrt je cennější než život. Kdy slyšíme tato slova, myslíme si: je to nenormální? Konec konců, život je největší hodnotou.
Když to Pavel říká, neříká žádný nesmysl. Ví přesně, co mluví, a ví, že má pravdu. A může takto mluvit, protože se opravdu setkal s Kristem a pochopil, že když k Němu patří, smrt je jen přechod do plnosti života.
Podobně mluví i svatý František, který smrt pojmenoval svou sestrou. Je to odlišné porozumění, pro nás je smrt tragédie.
Smrt je tragédie, když nedokážeme, jako Štěpán, vidět nad sebou otevřené nebe. Štěpán dosvědčil: „Vidím nebesa otevřená a Syna člověka, jak stojí po Boží pravici!“
Pastýřům, kterým anděl na polích Betléma oznámil narození Ježíše, bylo řečeno: „Nebojte se! Zvěstuji vám velikou radost, radost pro všechen lid: V městě Davidově se vám dnes narodil Spasitel – to je Kristus Pán“.
Vidět nebesa otevřená znamená uvěřit, že se nám narodil Zachránce, kterým je Kristus Ježíš. Pro Štěpána nebe není prázdné. On tam už vidí Ježíše, který stojí po Boží pravici. Toto vidění působí, že smrt přestává člověka děsit. Pro svatého Františka se smrt stává sestrou, pro svatého Pavla je smrt to nejlepší, největší zisk.
Poznáním Ježíše Krista současně získám nový pohled na svůj život. Jestliže v Ježíši vidím svého Spasitele, pak je vše dobré a bezpečné, nic mě neděsí, neohrožuje, nedělá nešťastným. Křesťan ví jistě, že nade vším je ten, který nad vším zvítězil a že plody tohoto vítězství může nyní v celé hojnosti užívat.
Smrt je pro lidi tragédie, protože nevidí otevřená nebesa, a Ježíše stojícího po pravici Boží. Ale když vidím nebesa otevřená a Ježíše, jak stojí po Boží pravici, tehdy, zda žiji nebo umírám, není pro mne důležité. Žiji v této nové realitě, která se jmenuje Ježíš Kristus. A on je život. Jestliže s ním žiji zde na zemi, pak s ním také budu žít po celou věčnost.
Když jsem v Ježíši Kristu, jsem nové stvoření. Když riskuji a přijmu tuto pravdu, stávám se nadčasovým. Dimenze času, ve které bydlím zde na zemi, mě přestává svazovat. Důležitou se stává jedna věc: musím být tam, kde mě potřebuje Bůh.
Otevřené nebe, které vidí Štěpán, je to, co přináší klid do našich životů. Když na zemi skládám svou důvěru a naději v Ježíše Krista, v nebi bude moje touha cele naplněna. Nebe již není neznámé, ono se nám stává blízkým, protože je tam Ježíš Kristus, kterého můžeme zde na zemi poznávat a s ním se zde přátelit.