neděle - svátek Svaté rodiny Ježíše, Marie a Josefa

Mt 2, 13 - 15. 19 - 23
V dnešním evangeliu jsme slyšeli: Když měl Ježíš dvanáct let, šel se svými rodiči do Jeruzaléma na svátky. Po skončení svátků Ježíš zůstal v Jeruzalémě, a jeho rodiče, Josef a Marie, si toho nevšimli. Až po celém dnu putování domů zpozorovali, že s nimi Ježíš není.
Dvanáctiletý chlapec bezstarostně zůstal v cizím městě.

Jeho rodiče byli přesvědčeni, že jde domů s příbuznými. Nebylo to nezodpovědné?
Když jsem přemýšlel nad touto situací, proč se to stalo rodičům, kteří jsou vzorem pro všechny ostatní, přišel jsem k přesvědčení, že Duch svatý vedl k této události, aby nás vyučil, jaký máme mít přístup k dítěti v rodině, jak s dítětem zacházet.
Ústředním sdělením jsou Ježíšova slova poté, kdy ho Marie a Josef nalezli: Proč jste mne hledali? Což jste nevěděli, že musím být v tom, co patří mému otci?
Hovoříme dnes o Svaté Rodině. Ona je pro nás příkladem, jak bychom se měli k sobě chovat.
Tato událost v Jeruzalémě ukazuje, že s dítětem by mělo být zacházeno jako s nejvýznamnějším hostem, ale jen jako s hostem. Dítě nemůže být pro ženu důležitější než manžel, nebo pro manžela důležitější než manželka.
Děti jsou hosté, kteří k nám přicházejí, vyžadují péči a plnou pozornost, ale jsou těmi, kteří zůstávají s rodiči jen omezený čas. Jednoho dne půjdou svou vlastní cestou. A mají na to Bohem zaručené právo.
Dítě nemá být projektem matky nebo otce, naplnit jejich vize a plnit očekávání svých rodičů, ale má se stát samostatnou svobodnou osobou, která má právo jít svou vlastní cestou.
Každé dítě má své vlastní povolání a poslání, o němž nejlépe ví pouze ono, protože v jeho srdci promlouvá Bůh. Bůh nemluví k rodičům, kým má být jejich dítě. Bůh mluví s každým přímo a osobně, tedy i s dítětem.
Boží plán života je ten nejlepší a vlastně jediný, ve kterém bude dítě šťastné a naplněné. Nemůžeme dát dítěti lepší dárek, než naučit ho poslouchat Boha. Když na dítě uvalíme své vlastní představy, bude jistě nešťastné.
V židovské tradici byl u chlapce dvanáctý rok prahem vstupu do dospělosti. Chlapec byl předán z péče matky do péče svého otce. Ježíš zůstal v Jeruzalémě tehdy, kdy dosáhl tohoto věku - dvanáct let. A říká: "Copak nevíte, že mám být v tom, co patří mému Otci?"
Nyní začíná čas, kdy mám mít svobodu naslouchat Bohu a jít za jeho hlasem. Základní vzdělávací úkol otce je naučit své dítě poslouchat Boha.
Hlavním úkolem manžela a manželky je stát se ve stále větší míře jednotou, mají být jedno tělo. Budovaní jednoty mezi manželem a manželkou je zároveň budováním bezpečného prostoru, ve kterém dítě dozraje do dospělosti. Když je dítě důležitější než jednota mezi mužem a ženou a stojí na místě jednoho z manželů, je tím velmi silně zraněno, takže bude mít velké potíže při budování správných vztahů k dalším lidem, zvláště při budování vlastní rodiny. Jeho budoucnost je destabilizovaná.
Dnešní evangelium poukazuje na to, že nejlepší dárek, jaký můžeme svému dítěti dát, je svěřit ho do péče nebeského Otce, a naučit ho poslouchat Boha ve svém srdci, a sami máme řešit budování dobrých manželských vztahů.
Ježíš řekl: "Copak nevíte, že mám být v tom, co patří mému Otci?".
Přijmout tuto pravdu, být schopen ji realizovat vůči svému dítěti, je to nejlepší životní rozhodnutí.
Maria a Josef Ježíšova slova nepochopili, nechápali, co jim řekl. Přesto Maria udělala to nejlepší rozhodnutí, ve své bezmocnosti, když nevěděla jak dál, začala se modlit. Evangelium říká: "Ale jeho matka uchovávala všechny tyto věci ve svém srdci".
Jak mají otec a matka realizovat své povolání, poznají v modlitbě, v rozjímání Božího slova. Na to ukazuje Ježíš, který vyučuje v chrámu Boží slovo. Vůli nebeského Otce nejlépe pochopíme, když porozumíme Božímu slovu, to znamená, když se o to budeme opravdu snažit.